22. srpna 2017 12:30 Lidovky.cz > Zprávy > Svět

Zapomenutý disident. Bojoval na Ukrajině proti událostem srpna 1968, roky trpěl na Sibiři

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 24Diskuse
Mladý Zorjan Popaďjuk na fotografii k rekonstrukci vyšetřování KGB. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Mladý Zorjan Popaďjuk na fotografii k rekonstrukci vyšetřování KGB. | foto: Petra Procházková, Lidové noviny

PRAHA Do letošního roku o něm v Česku nikdo nevěděl. Přitom život Ukrajince Zorjana Popaďjuka nic neovlivnilo tak jako události v srpnu 1968 v bývalém Československu. Vůdce dětské disidentské party skončil na mnoho let v lágru a ve vyhnanství na Sibiři. Teď se poprvé setkal v Praze s českou veřejností.

Jako by mi nerozuměl. Usmál se, pokrčil rameny a řekl: „Ani ne...“ Čekám. Mlčím a myslím si, že teď se rozpovídá o osudovém rozhodnutí, které mu vzalo podstatnou část mládí. O zpackaném životě, chvilce hrdinství a pěti minutách slávy. „Stálo vám to za to? Litujete?“ dotírám. „Ani ne...“ A víc ze Zorjana Popaďjuka, nesmělého muže, jenž o sobě nerad mluví, nedostanu.

Jeho příběh je těžko uvěřitelný. Nevypráví ho ani tak on sám, ale dokumenty, které se podařilo dostat z archivů KGB. Jestliže Češi a Slováci vědí o sedmi statečných, kteří po 21. srpnu 1968 vyšli v sovětské metropoli Moskvě na Rudé náměstí, aby protestovali proti okupaci Československa, o stovkách dalších občanů bývalého SSSR, již se nebáli v totalitním režimu pozvednout hlas proti nespravedlnosti, netuší skoro nic. Nehlásí se o svůj díl vděčnosti. Jako Zorjan. Kdyby ho náhodou nenašli nadšenci z Ústavu pro studium totalitních režimů a Knihovna Václava Havla nepozvala na přednášku do Prahy, nikdy bychom si jeho příběh nevyslechli.

Narodil se v roce 1953 v SSSR ve Lvově na západní Ukrajině. Dětství a mládí strávil v nedalekém městě Sambor. Sedíme v pokoji pražského hotelu, kde si v předvečer svého prvního vystoupení před českou veřejností prožívá pořádnou trému. Je 20. srpna. Přesně před 49 lety ještě netušil, jak se jeho život spojí s osudem země, kde byl – zatím – jen dvakrát v životě. Poprvé v roce 1990 cestou do Mnichova za svým přítelem, podruhé teď. Když byl odhalen jako hrdina. Jak on to slovo nemá rád!

Zorjan Popaďjuk při návštěvě Prahy, kde vystoupil k příležitosti připomenutí výročí srpnových událostí roku 1968.

Zorjanovi bylo 15 let, když přes Sambor, který leží 70 kilometrů od Lvova, jely tanky na západ. Pocházel z tradiční západoukrajinské rodiny. „Doma mi prostě říkali, že Sověti jsou okupanti. Měl jsem řadu přátel, kteří to cítili stejně. A když začalo Pražské jaro, sledovali jsme události u vás jako detektivní seriál, Dubček pro nás byl hrdina. Jako kdybyste se stali naší nadějí. Nadějí na to, že systém je možné změnit.“

Maminku Zorjan zmiňuje během našeho setkání několikrát. Byla to ona, učitelka němčiny na Lvovské univerzitě, kdo naučil syna poslouchat ty správné rozhlasové stanice. Pražské jaro je oba pohltilo.

‚Bojovat za svobodu Ukrajiny‘

„Když vstoupila sovětská vojska na vaše území, vyrobili jsme s klukama letáky a lepili jsme je na domy.“ Nebyla to jen hra. Zorjan už v roce 1967 ještě jako školák založil vlastně dětskou organizaci, Ukrajinskou národně osvobozeneckou frontu, která si kladla za cíl „bojovat za svobodu Ukrajiny“ s pomocí letáků a šíření samizdatu. „Ne, žádní dospělí nás neřídili. Nejdřív nás bylo jen osm, ale když nás v roce 1973 v březnu zatkli, sebrali už 43 lidí. Dost dlouho se nám dařilo jim unikat. Pět let!“ vzpomíná někdejší dětský rebel.

Ukázka letáku Popaďjukovy „dětské“ disidentské skupiny, kterým chtěla informovat ukrajinskou veřejnost o událostech v Československu v roce 1968.
Další ze samizdatových letáků Popaďjukovy disidentské skupiny z roku 1972.

Na KGB ale dorostenecká podzemní buňka nestačila. V roce 1972 mladí muži připomínali čtvrté výročí okupace Československa. A brzy byli pozváni k výslechu. „Dokonce i vyšetřovatel z Československa, plukovník bezpečnostních služeb, mě vyslýchal. Na koho jsme prý v ČSSR napojeni! Jenže my jsme žádné kontakty s vaším disentem neměli!“

V roce 1972 Zorjana vyloučili z třetího ročníku vysoké školy. A za pár měsíců už stál před soudem. Odseděl si nejdřív sedm let v lágrech, pak ještě přežil pět let vyhnanství na Sibiři. Třetí rok vyhnanství, které trávil v Magadanské oblasti, mu ale přidali deset let lágru a pět let vyhnanství. Zachránila ho Gorbačovova perestrojka. V roce 1987 „političtí“ vyšli na svobodu. Rozvážel ve Lvově chleba, po rozpadu SSSR se vrhl do politiky v Samburu, byl předsedou městské rady, starostou... až ho dohnalo zdraví. V zájmu přežití z politiky odešel.

Vyšetřovací spis Zorjana Popaďjuka z roku 1973.
Mladý Zorjan Popaďjuk na fotografii k rekonstrukci vyšetřování KGB.

S Československem nikdy žádný kontakt neměl. Jen dcera s manželem k nám přijeli za výdělkem. I Zorjan se snažil přivydělat si v zahraničí. Byl v USA, kde pracoval jako řidič, i v Izraeli se živil rukama. „Tady jsem také okusil pár dnů vězení – ale bylo to lepší než sovětský hotel. Měl jsem prošlé vízum,“ směje se. Jeho přítel ze sovětského lágru, také politický vězeň, byl tehdy ministrem práce Izraele. Zorjan ho ale o pomoc nepožádal. „Co je pro mě, který si odseděl 17 let v sovětském lágru, pár dnů v iz raelské cele?“ Hovořit o disidentských zásluhách prostě není jeho styl.

Podobně, jako ho vychovávali jeho rodiče, vychoval i on své děti. Měl radost, když odjely v roce 2014 podporovat začlenění Ukrajiny do Evropy na kyjevský Majdan. „Bez toho bychom se nikdy nestali součástí svobodné Evropy. A to v Moskvě nechtějí dopustit. To je hlavní důvod války.“ Připouští, že ani ztráty Krymu tolik nelituje, jako by litoval ztráty svobody Ukrajiny. „Krym nikdy nebyl součástí naší duše. Vždy to bylo něco cizího jako Donbas. Mnozí teď mluví o tom, zda by nebylo lepší se těch území prostě zbavit. Problém je, že Rusko se nezastaví. Jsem o tom přesvědčen. Historie ukazuje, že se budou dál tlačit naším směrem.“

Ptám se, zda by něco neudělal jinak, kdyby věděl, co ho těch pár letáků bude stát. „Zkažený život? Nevím. Asi to byla spíš možnost žít poctivě. Díky za ni. Ne, nevzali mi mládí, jen čas.“

  • 24Diskuse


Petra Procházková

Autor

Petra Procházkováberkating@seznam.czČlánky


REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.

Najdete na Lidovky.cz