Ještě lepší výhled ale máme na Jupiter. Největší planeta sluneční soustavy se totiž v úterý 21. září ocitne v tzv. opozici, bude se tedy nacházet přesně na opačné straně pozemské oblohy než Slunce. Viditelná je proto po celou noc. V téže době dosahuje i největší jasnosti (-2,8 magnitudy), a dokonce se k Zemi přiblíží na rekordně malou vzdálenost 591,5 milionu kilometrů. Blíže nám bude až v roce 2022, kdy bude ještě o zanedbatelných 200 tisíc kilometrů blíže.
První, co v dalekohledu zaujme, však nebude Jupiter sám, nýbrž čtyři jeho největší satelity. Jako „hvězdy“ páté velikosti jsou patrné i v triedru na stativu anebo v nejlevnějších astronomických přístrojích. Ostatně všiml si jich už v roce 1610 Galileo Galilei - odtud název galileovské měsíce.
Jupiterův systém právem evokuje pohled na malou „sluneční soustavu“. Počet viditelných měsíců se totiž každou noc různí - některý se může schovat za planetu nebo naopak přecházet před ní. Nejblíže se pohybuje Io (s periodou oběhu 42 hodin), následuje Europa (3 dny 13 hodin), Ganymedes (7 dní 4 hodiny) a Callisto (16 dní 17 hodin). Jupiter obklopuje několik desítek dalších těles, všechna zbývající jsou ale natolik malá, že je běžně dostupnými dalekohledy nezahlédneme.
Jupiter se nám bude na první pohled zdát mdlý a rozmazaný. Pokud jej ale budeme sledovat pravidelně, a navíc získáme přístup k dalekohledu o průměru větším než patnáct centimetrů, brzo odhalíme řadu jemnějších detailů, světlých a tmavých oválů, záhybů i zálivů. Nejnápadnější jsou dva pásy rovnoběžné s rovníkem - Severní a Jižní rovníkový. Jejich odstín se v průběhu roků mění. Mohou i zcela vyblednout, což od března pozorujeme u Jižního rovníkového pásu. Na jižní polokouli můžeme také narazit na oblast vyššího tlaku - Velkou červenou skvrnu. Název však klame, není nijak nápadná, i když kdysi zřejmě měla načervenalý odstín. Nebeská schůzka s Uranem V souvislosti s Jupiterem se můžeme v průběhu září těšit ještě na jedno představení. Několik dní před opozicí totiž projde kolem Uranu. Tato planeta se sice nachází pětkrát dál, avšak na pozemské obloze se nyní promítá necelý jeden úhlový stupeň od Jupiteru. Nejblíže si budou v sobotu 18. září, kdy se oba objekty pohodlně vejdou do zorného pole loveckého triedru, a dokonce i menšího dalekohledu s velkým zorným polem. Uran najdeme severně od Jupiteru, bude mít srovnatelnou jasnost jako galileovské měsíce a na rozdíl od nich i zřetelný světle modrý odstín.
***
Mapka zobrazuje hvězdnou oblohu začátkem září ve 23 hodin, v polovině měsíce ve 22 hodin a na konci září ve 21 hodin letního středoevropského času. Při pozorování držte mapku nad hlavou tak, aby k zemi směřovala ta světová strana uvedená na okraji, ke které stojíte čelem. Hvězdy zakreslené u okraje mapky uvidíte před sebou, hvězdy poblíž středu máte přímo nad hlavou a hvězdy u protějšího okraje můžete spatřit za sebou. Na obloze se lze orientovat podle nápadných skupin hvězd, které jsou pro přehlednost spojeny čárami. O souhvězdí ale nejde - těmi se v astronomii myslí pevně stanovené části oblohy. V mapce není vyznačen Měsíc, jehož poloha se každý den mění. Názvy bez vyznačených obrazců označují souhvězdí, která jsou složena ze slabých hvězd patrných okem pouze za velmi dobrých pozorovacích podmínek. Vlivem otáčení Země se souhvězdí pohybují rychlostí 15 stupňů za hodinu od východu k západu. Stačí proto mapu pootočit o patřičný počet stupňů (délka a směr pootočení jsou vyznačeny šipkou). Například začátkem září v 1 hodinu pootočíme mapu o 30 stupňů.
Pohled na Jupiter s Uranem večer 18. září 2010, zakresleny jsou i polohy čtyř Jupiterových satelitů ve 22 hodin
O autorovi| JIŘÍ DUŠEK, Autor je astronomem ve Hvězdárně a planetáriu M. Koperníka v Brně
