Lenka Křemenová a David Maštálka tvoří dvojici, která společně vede architektonický ateliér A1 architects. O jejich realizacích jsme v této rubrice psali už třikrát (interiér dnes již neexistujícího obchodu Botas Concept Store, čajový dům v Praze-Hloubětíně, rekonstrukce baru kina Aero). Dnes se však budeme věnovat dvěma realizacím, které nenavrhli oni, ale jejich studenti. Letos na jaře se totiž stali vedoucími hostujícího ateliéru na Fakultě umění a architektury Technické univerzity v Liberci. Mottem ateliéru, jemuž dali název Architektura setkání, se stalo: „Nejlepší školou pro architekty je přímá zkušenost. A to jak s lidmi, pro které pracují, tak s materiálem, ze kterého staví.“
Stavět nejen na papíru
Jejich dvanáct studentů se v průběhu semestru rozdělilo na dvě skupiny po šesti a věnovali se vytvoření či úpravám prostoru pro lepší setkávání ve dvou velmi odlišných lokalitách: ve stotisícovém Ústí nad Labem, kde vytvořili nové prostory pro Galerii Buňka v parčíku před krajským soudem v městské části Střekov, a v Manešovicích, jihočeské obci blízko moravských hranic s padesáti trvalými obyvateli. Zde si jejich pozornost vyžádala autobusová zastávka, která sloužila i mnoha jiným účelům než pouze čekání na autobus.
Vnější fasádu tvoří opálená dřeva
Semestr vedoucí rozdělili na pět částí: 1. diskusi členů ateliéru, 2. týmovou práci, 3. komunikaci s veřejností, 4. časový a finanční plán, 5. realizaci návrhu. Členění to bylo v mnoha ohledech netradiční. Například chyběl jednoznačně vymezený čas pro samostatné navrhování, ale to je právě smysl ateliéru hostujícího na škole v Liberci – vystavit studenty přístupu, se kterým se dosud neměli možnost setkat. Málokde jsou studenti vedeni ke společné, skupinové práci, ale výjimečným je v tomto případě především bod pět: studenti od začátku věděli, že budou muset svoje návrhy realizovat v měřítku 1 : 1 vlastními silami během závěrečného čtrnáctidenního workshopu. Že výsledkem jejich práce tedy nebude potištěný papír, ale skutečná stavba, pro niž budou muset navíc získat podporu samosprávy a veškerá nutná povolení. Na oba projekty přispěla z grantu Evropské unie liberecká fakulta a poskytla na každý 40 000 Kč.
V Ústí se stal řešením malý kvádr, jehož vnější fasádu tvoří opálená dřeva, což je levná japonská metoda bezúdržbové fasády. Vnitřek je složen ze dvou částí – z krytého předprostoru, který může sloužit jako posezení, a z čistého, bíle vymalovaného prostoru malé galerie s horním osvětlením. Jen těsně unikl povodním, které se odehrály v době jeho realizace.
Zastávka na podnose
V Manešovicích šlo o zlepšení již existující stavby. Kromě rekonstrukce střechy (která je svrchu pokryta plastovými zemědělskými přepravkami, v nichž jsou umístěny rostliny), interiéru (výmalba, odhalení krovu a nová podlaha se sezením) a fasády s květinovým vzorem došlo i na úpravy nejbližšího okolí. Skvělý nápad! Drobnou utilitární stavbičku, která byla předtím pohozena do trávníku jako zastávky snad v každé české a moravské obci, to povýšilo na něco mnohem důležitějšího a důstojnějšího. Skrze platformu prorůstá lípa, je tu i poštovní schránka a nově vytvořená nástěnka ze starého dveřního křídla.
FAKTAAutoři – Ústí nad Labem: Bára Drahotová, Kristián Holan, Marek Hudáč, Lenka Juchelková, Vojtěch Malina, Zuzana Sagitariová Autoři – Manešovice: Šimon Dušek, Eliška Dytrychová, Ondřej Novák, Alnur Nurmakhanov, Dominika Taklová, Zuzana Tomková, studenti FUA TU Liberec www.fua.tul.cz Vedoucí ateliéru: Lenka Křemenová, David Maštálka, A1 architects www.a1architects.cz Spolupráce: Vojtěch Bilišič (workshop Manešovice), Petr Rezek a Allan Gintel (konzultace) Projekt a realizace: 2013 Náklady Manešovice: 59 000 Kč (práce zdarma) Náklady Ústí: 40 000 Kč |
Studentům i pedagogům je třeba pogratulovat, že přispěli k vyvrácení populárního klišé, které zní: „vždyť jsou to jen studentské práce“ – tedy nic kvalitního, významného, jen možnost si příjemně zablbnout, dokud je ještě čas. Navíc pomohli snížit stále existující bariéru mezi architekty a „normálními lidmi“ a odstranit předsudek, že architekti jsou arogantní lidé, kteří vyrábějí na fotografiích líbivé, ale nepraktické věci. Zvláště pak rekonstrukce autobusové zastávky v obci, kde se všichni navzájem znají, probíhala ve znamení partnerství mezi studenty a místními obyvateli.
Manešovice s novou zastávkou
Skutečná úspěšnost obou projektů se nicméně ukáže až v delším časovém horizontu. Uvidíme, zda místní oba objekty opravdu přijmou, budou je používat a také o ně odpovídajícím způsobem pečovat. Pro úspěšnou existenci staveb udělali studenti opravdu maximum, v případě manešovické zastávky dokonce připravili manuál údržby... Zpětná vazba bude pro studenty stejně cenná jako proces plánování staveb a jejich realizace.
