V divokých vodách zmizelo šest lidí
Záplavy: Na majetek už nikdo nemyslí, jde o holý život
Šest lidských životů si dosud vyžádaly rozsáhlé záplavy na severní Moravě, které tuto oblast sužují již od víkendu. Pod dvěma muži a pod dvojicí starších žen voda strhla domy, na jejichž střechách hledali záchranu před rozběsněným živlem. Uvedli to očití svědkové s tím, že k neštěstí došlo v obcích Široká Niva, Město Albrechtice a Jindřichov na Bruntálsku.
Voda podle mluvčího bruntálského krizového štábu Ladislava Olejníčka základy domů během několika hodin úplně podemlela. „Na majetek již nikdo nemyslí, situace je kritická. Jde o holé životy,“ řekl LN Olejníček. Další obětí se zřejmě stal osmnáctiletý mladík, který v noci na pondělí spadl do rozvodněné řeky Stonávky v Komorní Lhotce na Frýdecko-Místecku.
Záplavy 1997. Článek, který vyšel v Lidových novinách v úterý 6. července 1997.
Během evakuace obyvatelstva z nejhůře postižených částí Ostravy včera zahynul místní dobrovolný hasič, který během akce podlehl infarktu. Další jeho kolega byl navíc postižen epileptickým záchvatem. Na evakuaci obyvatel z nejhůře postižených oblastí se podílí přes dvacet vojenských a policejních vrtulníků, desítky nákladních automobilů, obojživelná vozidla a gumové čluny.
Záchranným pracím velí velitel 2. armádního sboru v Olomouci Petr Voznica, kterému podléhají stovky vojáků, příslušníků Civilní ochrany, hasičů, zdravotníků a dobrovolníků. Navzdory rozbitým komunikacím se reportérům LN podařilo navštívit Bělou pod Pradědem na Jesenicku.
  |
Ponurou atmosféru vesnice, poničené vodním živlem, umocňoval divoký hukot nenasytného toku řeky Bělá. Cizí návštěvník ani nedokáže odhadnout, kudy původně vedlo její koryto. V Bělé jsou na tom nejhůře Helbikovi. „V noci jim řeka utrhla kus domu a nyní čekají, kdy se svalí celý,“ říká jedna z místních žen.
Rodinu Helbikových zastihly LN ve chvíli, kdy zachraňovala poslední zbytky svého majetku. „Ten barák dlouho nevydrží,“ říká soused. Rekonstrukci svého domu dokončili Helbikovi před měsícem. Voda však z podezdívky vytrhávala kámen za kamenem. Starousedlíci se dohadují, kdy tady minule došlo k takovému běsnění. Shodují se, že naposledy před 70 lety.
Kapřík na dvorku
Kašava: Zatímco ještě v neděli dopoledne na zahradě u domu sbíral zeleninu k obědu, v pondělí již na svém dvorku Milan Božík ze zatopené vesnice Kašava na Zlínsku chytil kapříka. „Nás s invalidní manželkou a dvěma dětmi vytáhli hasiči okny asi v sedm večer. To již voda dosahovala po kliku dveří. Stačili jsme si vzít jen to nejnutnější. Já jsem spal na obecním úřadě, rodina u sousedů, kteří mají domy výše položené,“ vypráví Milan Božík.
„Celá naše zahrada je pod vodou. Na dvorku jsem chytil ve vodě dokonce malého kapříka,“ popisuje devětatřicetiletý muž. „V neděli v noci museli hasiči zachraňovat dalších pět rodin,“ dodává starosta Kašavy Stanislav Marcoň. Část evakuovaných obyvatel přečkala noc u sousedů, zbytek provizorně v místní orlovně. V pondělí ráno začala voda opadat. „Potom ale začalo znovu pršet, a tak se zdá, že se velká voda vrátí,“ obává se starosta obce.
Hledali záchranu na střechách
Někdo bojoval o život, jiní o majetek
Přívaly vody, které včera zatopily rozsáhlé oblasti na Moravě, zcela překvapily nejen orgány místní samosprávy, ale i řadu občanů, kteří mnohdy odmítali opustit svá obydlí z obav před ztrátou majetku.
„Zaregistrovali jsme situaci, kdy hasiči museli doslova násilím vystěhovat rodinu, která odmítala opustit svůj domek z obavy před ztrátou majetku. Rodině přitom šlo o holý život,“ popsala pro LN podobný případ Lucie Olšovská z krizového protipovodňového štábu v Ostravě, kde voda zaplavila především oblast Poruby a Polanky.
Na hmotné statky naopak neměli pomyšlení obyvatelé mnoha obcí na Bruntálsku, kteří o své životy bojovali celé hodiny. „Mnozí z lidí, kteří útočiště před živlem nalezli na střechách svých obydlí, dosud nebyli evakuováni. I když děláme maximum, některé z nich se dosud nepodařilo evakuovat,“ řekl včera večer mluvčí krizového štábu v Bruntále Ladislav Olejníček.
Záplavy 1997. Články o záplavách, které vyšly v Lidových novinách v úterý 8. července 1997.
Někteří z obyvatel strávili na střechách v hustém dešti déle než patnáct hodin a někteří z nich ještě pozdě večer nebyli v bezpečí. Olejníček přesto odmítl myšlenku, že by státní správa na vzniklou situaci zareagovala se zpožděním. „Situace se zhoršila náhle, krizový štáb ale zasedal od neděle. Vrtulníky s omezenou kapacitou prostě nemohou evakuovat všechny najednou,“ vysvětlil Olejníček.
Náhradní ubytování obětem pohromy poskytly různé školy, tělocvičny a hotely. „Vše samozřejmě bezplatně,“ podotkl Olejníček. Fungování záchranných prací obhajovala také tisková tajemnice hlavního štábu Civilní ochrany Věra Dřevídková.
„Vše postupovalo standardním postupem, vyčkali jsme na žádosti přednostů okresních úřadů o pomoc, kterým bylo promptně vyhověno,“ konstatovala Dřevídková. Také pracovník ministerstva obrany Miroslav Šindelář postup záchranných prací podpořil.
Armáda podle něj učinila maximum tím, že v ohrožených oblastech nasadila nejen helikoptéry, ale také obojživelná vozidla, motorové čluny a desítky nákladních automobilů. „Škoda, že české letectvo a policie nedisponují více vrtulníky. Na některá místa se totiž dokonce ani obojživelné vozidlo nedostalo,“ řekl jeden ze záchranářů.
