Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Závod už jen ve dvojskifu. Se synem

Česko

Loučící se veslař Václav Chalupa získal poslední medaili na sedmnáct let staré lodi, nyní hodlá vracet rodině, o co ji šidil

RAČICE Vyšlo mu to náramně. V neděli na mistrovství světa v Poznani rozhodným způsobem urval stříbrnou medaili na dvojce s Jakubem Makovičkou a kormidelníkem Oldřichem Hejduškem. Závěr kariéry jako hrom, konečně mohou nastat všední dny.

„Od pondělka mám dovolenou, ale ještě jsem se nezastavil,“ říká Václav Chalupa (41), slavný sběratel medailí, kolem něhož se prostřídaly generace veslařů a on často jako jediný třímal prapor tohoto sportu v Česku. Jak dovolenou tráví? Absolvuje rozhovory s novináři, ráno vstává s patnáctiletým synem Václavem a doprovází jej na vlak do Prahy, kde ratolest zahájila studium na střední odborné škole. A hlídá ročního Ondřeje, když manželka Alice potřebuje něco zařídit nebo si prostě odpočinout.

* LN Takhle jste si život po veslařské kariéře představoval?

Asi ano, i když to není legrace. Ve středu jsme se dozvěděli, že škola bude Vašíkovi začínat ne v osm, ale v sedm. Takže namísto na vlak v 6.20 s ním budu vstávat na ten v 5.20. Ale jsem táta, tudíž se činím, to jsem vždycky chtěl.

* LN Medaile je krásná tečka za kariérou, ale to vás ani s odstupem několika dní nemrzí, že je zase „jen“ stříbrná?

Ani trochu! Vždyť ještě před měsícem jsme snili, že prodrat se do šestičlenného finále na dvojce bez kormidelníka by byla fantazie. Teprve potom Kuba zjistil, že finále dvojky „s“ bude až v neděli, zatímco dvojky „bez“ v sobotu, což se dá zvládnout. A jelikož jde o neolympijskou disciplínu, nemuselo by tam být tolik lodí. To se potvrdilo, bylo jich osm. Proč to nezkusit?

* LN Co vašemu plánu říkal trenér Petr Blecha?

Napřed o tom nechtěl ani slyšet, tvrdil, že jde o úplně jiné veslování, šéftrenér reprezentace Přemek Panuška taky. Nechali se přemluvit, až když jsem připomněl, že tahle sezona je moje poslední.

* LN Museli jste přemlouvat i jednapadesátiletého kormidelníka Oldřicha Hejduška?

Kdepak, je to profík. Během své dovolené za námi přijel na závěrečnou přípravu na Slapy, jeho paní se koupala a on se staral o loď i o nás. Ale trenér měl pravdu. První trénink jsme jeli proti skifaři Ondrovi Synkovi a připadalo nám, že loď nejede, Oldových šedesát kilo navíc bylo znát. Proti Ondrovi jsme se ale drželi tak, že trenér i Olda byli nadšeni a přemlouvali nás, abychom v Poznani jeli jen tuhle disciplínu.

* LN Proč jste je neposlechli?

Tahle šance se sice ukázala jako velká, ale s Kubou jsme dva roky pracovali na dvojce „bez“ a utéct od toho nám připadalo jako srabárna. Takže jsme zkusili obě disciplíny. Co na tom, že na téhle dvojce jsme jeli finále B? O den později jsme si spravili náladu. Ještě před týdnem jsem netušil, že konec kariéry budu mít tak hezký.

* LN Smířil jste se s tím, že stříbrné medaile jsou vám souzené?

Asi ano. Vypadá to jako stříbrné prokletí, ale není ani trochu nepříjemné.

* LN Být váš otec naživu, co by vám po této medaili řekl?

Nejspíš - ty chlape, ty máš teda kliku! On totiž jezdil celou kariéru na dvojce s kormidelníkem, byl na dvou olympiádách a v Tokiu v roce 1964 skončili pátí, zatímco já do stejné lodi usedl tři týdny před šampionátem a hned mám medaili... Jako bych ho slyšel! (úsměv)

* LN Teď vám nastaly takzvaně všední dny - už víte, co budete dělat příští týden?

Novinářské rozhovory už asi skončí, takže se budu starat o rodinu. A ve středu musím do Berouna. Tím, jak se dvojka s kormidelníkem už moc nejezdí, jsme ji nemohli sehnat. Nejlepší jsme našli až v Berouně, půjčili nám ji, je sedmnáct let stará. Teď tam budou slavit výročí veslařského klubu a pozvali mě - chtějí tu loď pojmenovat po mně! Takže nemůžu chybět.

* LN Nebojíte se, že vás brzy může ovládnout pocit prázdnoty?

Ne, myslím, že ne. Kolem rodiny a domku je co dělat. A 3. října pořádám v Jindřichově Hradci Chalupa Cup, kolem toho bude taky frmol. Z velkých jmen asi nikdo nepřijede, ale pro naše veslaře to bude určitě hezké.

* LN Dlouho jste nevěděl, čím byste se po veslařské kariéře zabýval. Už máte jasno?

Chci opravovat veslařské lodě, prostor budu mít v pražské loděnici ČVK. Kdysi jsem se sice vyučil opravářem zemědělských strojů, v tomhle oboru mi ale už dávno ujel vlak a lodím, doufám, rozumím.

* LN Uzavření kariéry jste oznámil před odjezdem do Poznaně. Jak dlouho už jste měl jasno?

Trenér Blecha, Kuba Makovička a ostatní veslaři to věděli od začátku léta, my jsme si to s Alicí řekli dřív. Vlastně už loni, když mi po osmém místě naší dvojky „bez“ napsala do Pekingu e-mail, že ještě rok mého veslování zvládne.

* LN Nezalitujete časem, že jste definitivně vystoupil na břeh?

Za rok bude mistrovství světa na Novém Zélandě, což je lákavé, nicméně je to daleko a asi tam pojedou jen lodě s velkou šancí na úspěch. Odcházet se mi nechce, jenže když to vezmu objektivně, tak můj život byl takový sobecký. Doma se všechno podřizovalo veslování, ale teď, když má Ondráš rok a čtvrt, cítím, že Alice taky potřebuje čas na vydechnutí.

* LN Říká se, že jste nezničitelný, ale mohou být jednou z příčin vašeho loučení i nějaké bolístky, které jste už nechtěl překonávat?

Kolikrát už se mi nechtělo na trénink, není to jako kdysi. Občas jsem se taky ráno probudil a cítil, že tělo je v horším stavu, než když jsem šel spát. Ale hlavní věc je jiná - začalo mi vadit, že utíkám od rodiny, víc a víc jsem cítil, že i o víkendech mám být doma. Dosud to bylo tak, že jsem i v sobotu ráno šel trénovat a vrátil se ve tři, ve čtyři. Být s rodinou je dobré. Nebo si představte, že v létě pojedeme na dovolenou! To taky neznáme.

* LN Těšíte se na život bez dřiny?

Sport je droga a rád se budu hýbat dál. Třeba budu i trošku veslovat, protože to je pro mě nejpřirozenější pohyb. Ale spíš se budu vozit, abych se unavil, ne utahal. Taky můžu jezdit na kole.

* LN Konec závodění má přinést změnu poměrů ve vaší rodině. Budete se snažit nahradit Ondrovi, co jste v případě staršího Václava možná trochu zanedbal?

Když byl Vašek velký jako Ondra, přistěhovali jsme se do Račic. Přestal jsem jezdit na soustředění, s trenérem Zdeňkem Peckou jsme byli pořád u kanálu, takže jsem s rodinou víceméně byl. Potíž byla spíš v tom, že jsem nefungoval, jak by táta fungovat měl. Dneska můžu být s Ondrášem kdykoli, když je třeba, což při sportu nešlo. Rodina má mít dva fungující rodiče, těším se na to.

* LN Jak to vyřešíte s bydlením? Zůstanete v Račicích?

Zatím ano, ale táhne nás to do Jindřichova Hradce, odkud pocházím a kde vyrůstala i Alice. Jen tam musíme najít práci.

* LN Souvisí jméno mladšího syna s tím, že vaším nástupcem na skifu je Ondřej Synek?

Ondra je hodně dobrej nástupce. Jména se dávají třeba podle dědečků, zpěváků, herců, ale on mi byl a je poměrně blízký, známe se i mimo veslování. Takže proč ne?

* LN Jste už v pokročilém veslařském věku, ale mezinárodní federace FISA vás na svých internetových stránkách pořád uvádí jako Václava Chalupu juniora. Váš starší syn už vesluje - co si FISA počne, pokud Václav začne za pár let závodit na regatách jako Václav Chalupa III.?

Vůbec netuším! (smích) Ale tohle je předčasné, Vaškovi je patnáct a je to normální kluk, kterého veslování baví. Je to ve hvězdách, nikam ho netlačím. Ale je pravda, že Vašek má sen, že spolu jednou usedneme do dvojskifu a zkusíme to na nějakých závodech.

* LN Co mu na to říkáte?

Co bych říkal, že se budu snažit neztloustnout, abychom spolu nějaký závod skutečně zajeli.

***

Umístění Václava Chalupy

na vrcholných akcích

1988 OH

párová čtyřka 11. místo

1989 MS skif stříbro

1990 MS skif stříbro

1991 MS skif stříbro

1992 OH skif stříbro

1993 MS skif stříbro

1994 MS skif 5. místo

1995 MS skif bronz

1996 OH skif 5. místo

1997 MS skif 5. místo

1998 MS skif bronz

1999 MS skif 4. místo

2000 OH skif semif.

2001 MS skif bronz

2002 MS skif 4. místo

2003 MS skif 4. místo

2004 OH skif 5. místo

2005 MS

párová čtyřka 4. místo

2006 MS

párová čtyřka 5. místo

2007 MS dvojskif opravná

jízda

2008 OH dvojka

bez korm. 8. místo

2009 MS

dvojka s kormidelníkem

stříbro

dvojka bez korm. 10. místo

Legendy, které se rozloučily s parádou Jan Železný Slavný oštěpař ohlásil předem, že sezona v roce 2006 bude jeho poslední. Na mistrovství Evropy v Göteborgu pak tehdy čtyřicetiletý světový rekordman, trojnásobný olympijský vítěz a trojnásobný mistr světa získal bronzovou medaili, první po pětileté medailové odmlce. Ray Bourque Pětinásobný nejlepší obránce NHL strávil 21 sezon v dresu Bostonu a v závěru kariéry požádal o výměnu do klubu, kde bude mít větší šanci vyhrát Stanley Cup. V roce 2001, ve druhé sezoně v týmu Colorada, se mu to podařilo. Poprvé v životě, ve čtyřiceti. Kateřina Neumannová Slavná běžkyně na lyžích po olympijském triumfu v Turíně 2006 ohlásila rozloučení až po světovém šampionátu v Sapporu 2007. Rozlučka jí vyšla parádně, vítězstvím na trati 10 kilometrů volně. Steffi Neriusová Sedmatřicetiletá německá oštěpařka ve své poslední sezoně na mistrovství světa v Berlíně zaskočila soupeřky včetně Barbory Špotákové prvním pokusem 67,30 m. Žádná závodnice už úřadující mistryni Evropy z Göteborgu 2006 a majitelku stříbrné medaile z olympiády v Aténách nepřehodila. Petr Bříza Brankář hokejové Sparty v roce 2006 řekl, že po sezoně skončí a stane se generálním manažerem klubu. Tak v jedenačtyřiceti letech učinil, ale ještě předtím pomohl Spartě k titulu, když mj. v rozhodujícím finále se Slavií vychytal nulu.

Autor: