Pražské Holešovice zažívají renesanci, jen tu dlouho chyběla dobrá restaurace. Situace se ale začíná měnit. Jedním z posledních zajímavých přírůstků je Avion 58, který o další krok posunuje druhdy uprášenou dělnickou čtvrť k pražské obdobě berlínského Prenzlauer Bergu.
Jen pár let po ničivých povodních povstal Vltavou obejmutý poloostrov z příslovečného popela jako bájný fénix a stal se gravitačním centrem umělců, designérů, módních návrhářů a architektů. Během posledních několika let vyrostlo v Holešovicích centrum současného umění DOX, noční kluby SaSaZu a Mecca, kulturní prostor La Fabrika či třeba dílna a showroom módní značky Pietro Filipi.
Spousta zchátralých průmyslových budov a pozemků v blízkosti řeky pak přilákala developery a dala vzniknout luxusním rezidenčním projektům. Jen když se tu chtěl člověk dobře najíst, musel se spokojit s klasickou směskou hospod a druhořadých pizzerií. Po první vlaštovce v podobě restaurace v SaSaZu nyní přichází Avion 58.
Každý den tu mají jiné menu Pracovníci postprodukčního filmového studia, v jehož útrobách se Avion nachází, mě asi budou proklínat, protože restauraci považují v podstatě za svou závodní jídelnu. O tenhle objev se ale nemohu se čtenáři nepodělit. Dejte si ovšem pozor, otevřeno mají jen ve všední dny. Rezervaci bych doporučila, zvláště v době oběda.
Pokud sem jdete poprvé, nenechte se zmást frontou na polévku před Armádou spásy, která sídlí hned vedle vchodu do studií. Ten není nijak zvlášť označen, nápovědou budiž jen číslo 58 na vratech vyvedených v dřevě a chromu. Zatlačte na dveře, přejděte dvůr, vejděte do vstupní haly s designovým nábytkem a moderní recepcí a... rozpačitě se rozhlédněte, kam dál. Tenhle podnik si totiž evidentně nepotrpí na přehnanou reklamu. Žádné ukazatele či nápisy nehledejte. Prostě si budete muset domyslet, kde se asi ta bájná restaurace nachází. Naštěstí jsou zde všichni příjemní, takže pokud byste (stejně jako já) napoprvé nepochopili, že je třeba zamířit ke žlutým dveřím nalevo od vchodu, někdo ze zaměstnanců studia vám určitě poradí.
Prostorná hala bývalé průmyslové budovy je zrekonstruovaná a vyzdobená podle návrhu akademického malíře Miroslava Bednáře. Podlaha obložená tmavým dřevem, designové židle ve stylu dua Eamesových a dlouhý bar s pseudoasijským motivem působí stylově, ale zároveň vřele a přátelsky. Denní světlo proudící dovnitř střešními okny a prosklenou přední stěnou doplňují moderní křišťálové lustry.
„Vy jste tu poprvé, že?“ zeptala se nás ochotná servírka, když nás při naší první návštěvě uvedla ke stolu. To vypadáme tak bezradně? „Ale ne, já jen že jsem vás tu ještě neviděla,“ usmála se a ukázala nám tabuli vedle baru, která v Avionu supluje roli jídelního lístku. Nutno podotknout, že při další návštěvě už si nás pamatovala a bavila se s námi jako se stálými zákazníky.
Denní obměnu jídelníčku považuji u jakékoliv restaurace za velké plus, neboť to nejspíš znamená, že šéfkuchař dbá na čerstvost surovin a řídí se tím, co je zrovna v sezoně a k mání. Tento přístup vyznává i šéfkuchař Daniel Válek, který v Avionu nabízí mezinárodní kuchyni od české klasiky po pálivé thajské kari.
Skvělá polévka za pětatřicet Začala jsem bramboračkou, která obsahovala nejen husté domácí kapání a petrželku, ale i čerstvé hříbky. Stejně neošizená byla i polévka z jarní zeleniny. Nejvíce nás ale nadchl boršč servírovaný s pořádnou lžící zakysané smetany. Jeho sladkokyselou chuť skvěle podtrhovala textura nahrubo nasekaného červeného zelí a kvalitního, na kostičky nakrájeného hovězího. Středně hladovému hostu by sám o sobě k obědu bohatě stačil. Za všechny polévky si zde účtují neuvěřitelných 35 korun.
Nedostatky se projevily až u hlavního chodu. Hovězí steak se sázeným vejcem (199 Kč) dorazil na náš stůl úplně propečený, ačkoliv si jej můj partner výslovně přál uvnitř růžový, až krvavý. Také u něj chyběl inzerovaný malý salát, takže jsme semuseli spokojit pouze s hranolky (kterým ovšem nebylo co vytknout). Můj steak z lososa s citronovou omáčkou (148 Kč) byl trochu suchý, i když dojem vylepšily grilované brambůrky ve slupce, které se na jazyku jen rozplývaly.
Při druhé návštěvě už to bylo lepší. Mé krevety v červené kari omáčce s jasmínovou rýží (199 Kč) sice chutnaly trochu mdle – častý to nešvar českých restaurací – ale partnerovo hovězí ragú v omáčce z červeného vína (220 Kč) předčilo svou vláčností naše očekávání. Výběr rozlévaného vína byl sice velmi omezený, ale mé francouzské chardonnay i partnerův chilský merlot obstály v kombinaci s objednanými pokrmy bez problému. Pro náročnější je tu k dispozici výběr převážně francouzských lahví včetně šumivých cremantů a šampaňského v rozmezí od 400 do 2000 korun.
Dezert v podobě francouzské čokoládové bábovičky neboli moelleux au chocolat byl připravený z kvalitní čokolády a v nákroji jak se patří tekutý. Škoda jen že jej neservírují teplý, stejně jako doprovodnou omáčku z lesních plodů. Dalo by to lépe vyniknout jeho bohatému aroma. K dezertu jsme si objednali kávu, kterou ovšem náš pohledný číšník zapomněl hned přinést. Přestože svůj omyl okamžitě napravil, tak se káva neobjevila na účtu, prý jako omluva za čekání. Milý detail. A espreso v Avionu dělají na pražské poměry celkem husté a silné.
Podtrženo sečteno, Avion rozhodně stojí za návštěvu. Přípravě jídla by se sice dalo pár drobnůstek vytknout, ale šmrncovní interiér, uvolněná atmosféra, příjemná obsluha a rozumné ceny to bohatě napraví. Už se těším na svou příští návštěvu Holešovic.
