Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Závodníkem za 50 tisíc korun

Česko

Baví vás sportovní jízda autem a lákají vás závody? Potom byste jistě rádi okusili řízení závodního automobilu.

Připravte se ale, že to není levná záležitost. Před tím vším si ale musíte nejdříve udělat závodní licenci. Jak na to?

Cesta k závodní licenci je jediná. Je potřeba absolvovat závodnickou školu, zajít si ke sportovnímu lékaři na celkové vyšetření a s těmito dokumenty spolu s dvojicí fotek a poplatkem podat žádost na Federaci automobilového sportu Autoklubu České republiky (www.autoklub.cz/fasacr).

Závodnickou školu je u nás možné udělat pouze na dvou místech -v Brně nebo v Mostě na závodním okruhu. Já jsem čtyřdenní kurz absolvoval pod vedením 25násobného mistra republiky Jiřího Mičánka na Automotodromu Brno.

Ve třídě se nás sešlo asi dvacet a první dva dny jsme probírali teorii. Ono závodění není pouze ježdění, ale kvůli bezpečnosti je potřeba, aby se každý jezdec uměl na trati chovat. Neznalost nebo případná chyba se může ve vypjatých situacích snadno změnit v neštěstí.

Teoretická část je poměrně obsáhlá, detailně se probírají řády a pan Mičánek k nim přidává mnoho postřehů, které během své závodnické kariéry získal. Jak zjišťuji, tak ze všeho nejdůležitější je naučit se správně všech jedenáct vlajek a samozřejmě také startovací procedury pro pevný a letmý start. Praxe na okruhu Až druhá část výuky je praktická a je tím hlavním, na co se všichni těší. K praktickým jízdám na okruhu je možné použít vlastní automobil, avšak je potřeba zmínit, že se musí jednat o závodní vůz skupiny N, tedy vybavený bezpečnostním ochranným rámem a hasicím systémem. Mičánek Motorsport však nabízí také možnost zapůjčení automobilu pro okruhovou školu. Kromě závodní Škody Favorit a Felicia je možné usednout také do Fordu Puma.

Nad Škodou Favorit nebo Felicia může někdo ohrnovat nos, ale je potřeba říci, že pro potřeby okruhové školy to jsou velmi dobrá auta. Tady totiž nejde o dosahování co možná nejlepších časů. Teď jde zejména o to, aby si člověk zvykl na závodní trať, dokázal sledovat provoz kolem sebe včetně vlajek a samozřejmě se naučil optimální jízdní stopu. Právě jízdní stopa je totiž pro závody klíčová.

Připoutaný pětibodovými bezpečnostními pásy jsem přišpendlen do skořepinové sedačky. Tělo se ani nehne, hýbat mohu pouze rukama, nohama a mírně hlavou. Ono ale víc ani není potřeba. Začíná se postupně. Po okruhu jezdíme nejprve ve vláčku za sebou a před námi je instruktorské auto, za jehož volantem sedí Jiří Mičánek mladší, který je aktivním závodníkem Porsche Cupu. Po ujetí každého kola se na cílové rovince postupně střídáme, takže každý z nás absolvuje za vodicím vozem jedno kolo. Během něj je potřeba co možná nejpečlivěji kopírovat jeho jízdní stopu, a tím se ji učit.

Poté následuje asi půlhodinové volné ježdění. Držet správnou stopu nám během prvního dne pomáhají kužely umístěné v zatáčkách, které označují místo zahájení zatáčení, apexu zatáčky (optimálního bodu uvnitř zatáčky) a místa, kde je nejlepší nechat se vynést až ke druhému vnějšímu okraji.

Při jízdě nás pan Mičánek sledoval v řídicím centru okruhu a mezi jednotlivými jízdami nám říkal, co děláme špatně, a současně nám dával mnoho zajímavých rad. Na jejich vyjmenovávání zde není prostor, ale ze všeho nejdůležitější je o jízdě jako takové přemýšlet. Je potřeba poznat daný okruh a dokázat se přizpůsobit neustále se měnícím podmínkám na trati, ale také chování automobilu, které se při opravdových závodech může měnit kolo od kola.

Poučení i pro běžný provoz Zpočátku se mi zdála závodní dráha velmi široká, ale postupně, když jsem se učil jednotlivé zatáčky a snažil se uplatnit rady svého instruktora, jsem začal využívat bezezbytku celou její šířku. To, že se nějakou zatáčku nebo jejich sled podařilo projet optimálně, bylo poznat okamžitě. Automobil totiž daný úsek s obrovskou lehkostí doslova prolétl.

Ani nevím, kolikrát jsem během dvoudenního ježdění Masarykův okruh projel. Možná padesátkrát. Moje pocity ale byly obzvlášť na konci zvláštní. Spíše než abych si říkal, jak se zlepšuji a daří se mi potlačit určitou horlivost v úvodu kurzu a opravdu se soustředit na správné vykroužení jednotlivých zatáček, začínám vidět svoje chyby, které se mi zdají pořád větší. Doufám jen, že je to běžný průběh procesu učení se novým věcem.

Závodní okruhová škola není levnou záležitostí, po jejím absolvování ale mohu říci, že mi toho hodně dala i pro běžné ježdění. Plynulost, předvídání a lepší vnímání chování automobilu v limitních situacích.

Závodnická škola vás nenaučí závodit - to se každý závodník musí naučit sám. Je to podobné jako s běžnou autoškolou. Po jejím absolvování můžete řídit, ale jaký řidič opravdu budete, záleží na mnoha dalších faktorech. Kromě jiného i na praxi. A ta je v případě motoristického sportu velmi nákladná.

***

KOLIK TO VŠECHNO STOJÍ

Získání mezinárodní licence jezdce skupiny B s ročním povolením pro mezinárodní starty přijde dohromady na přibližně 50 tisíc korun včetně DPH. Největší část z nákladů připadá na samotné absolvování čtyřdenní závodnické školy, které stojí včetně zapůjčení automobilu na Automotodromu Brno u Mičánek Motorsport 45 815 Kč. Zdravotní prohlídka u sportovního lékaře za 600 Kč nebo samotný poplatek za licenci ve výši 4200 Kč jsou v tomto srovnání téměř zanedbatelnými položkami. Největší výdaje ale na každého závodůchtivého jezdce teprve čekají, protože právě motoristický sport je jedním z nejdražších sportů vůbec. V Česku mají akreditaci pro okruhové školy pouze dvě firmy. Jednou je Mičánek Motorsport (www.micanekmotorsport.cz), sídlící u brněnského Masarykova okruhu, a druhou společnost HTC (www.skolasmyku.cz), která působí na Autodromu Most. Mezinárodní licence jezdce skupiny B umožňuje svému držiteli účastnit se všech motoristických závodů kromě formule 1 a formule 3000. S licencí skupiny B je možné absolvovat nejen kruhové závody, ale také závody do vrchu a rallye.

Autor:

Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně
Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně

Šárka chtěla kojit. Chvíli to ale vypadalo, že se jí to nepodaří. Díky správně zvolené laktační poradkyni nakonec dosáhla úspěchu. Poslechněte si...