BRNO Jsou jich po celé zemi desítky: soukromé ulice, které zbudovali investoři nových čtvrtí. A v zájmu zajistit novým obyvatelům co největší soukromí na jejich počátek postavili závory, které se otevřou pouze tomu, kdo má patřičné oprávnění v podobě čipu či dálkového ovládání.
Teď se mnozí z obyvatel závor rádi zbaví - s „chodníkovou novelou“ totiž v zimě ušetří za úklid. Závora je zázračným dělítkem: za ní sice může ulice vypadat stejně jako před ní, ale už to není místní komunikace, o kterou musí podle zákona pečovat radnice. Je to jako vjezd na parkoviště u soukromého domu či vjezd do továrny.
Na úklid se skládají. Může jít o stokoruny ročně „Na úklid se skládáme,“ přiznává obyvatel jedné z podobných soukromých ulic v Brně. Ročně částku odhaduje řádově na stokoruny, liší se ostatně místo od místa - záleží, jak náročný úklid si lidé sjednají. I tento Brňan ale přemýšlí, zda mu zvýšené soukromí a jistá parkovací místa za vyšší výdaje stojí.
Úřady po celé republice říkají téměř jednomyslně: Soukromé ulice uklízet nebudeme. Pokud se jejich obyvatelé nechtějí zatěžovat úklidem nebo utrácet za specializovanou firmu, mají jediné řešení. „Aby město zajišťovalo údržbu či veřejné osvětlení, musejí nám komunikaci bezúplatně předat. Pak se k ní budeme chovat jako ke každé jiné,“ potvrdila mluvčí prostějovské radnice Jana Gáborová. A na veřejné cestě závora být nesmí.
Právě v Prostějově si užili prvního sporu, když v minulosti částečně ustoupili a za městské peníze „pomohli“ v soukromých ulicích. Ostatním lidem ale vadilo, že i když byl do některých ulic zakázaný vstup, radnice v nich platila osvětlení. Řešení bylo stejné: převést je do vlastnictví města. „Po společném jednání obyvatelé ulic vyjádřili souhlas s předáním městu. V současné době se tak již řeší potřebné kroky k faktickému předání, jako je například zaměření pozemků,“ upřesnila Gáborová.
Ani samo převzetí nemusí být jednoduché, města je podmiňují například určitým stavem inženýrských sítí či kvalitou povrchu nebo třeba prostou podmínkou ověření, že na převáděnou síť veřejného osvětlení není načerno napojený další spotřebič. V Brně tak magistrát několik ulic převzít odmítl - nesplňovaly normy.
Závory přitom nemusí chránit jen většinou menší a slepé ulice, ale celé obytné osady. Je to příklad „ruské“ vesnice ležící mezi Karlovými Vary a Březovou. Její převážně rusky mluvící majitelé v zájmu zachování svého soukromí nepřevedli silnice a chodníky mezi domy do majetku města, naopak ke vstupu postavili hlídače. A radnice se o údržbu uvnitř nestará - to je na vlastníkovi. „Slouží pouze jemu a k přístupu do jeho objektů, město s nimi proto v podstatě nemá žádnou starost,“ podotkl mluvčí karlovarské radnice Jan Kopál. I Rusové jsou ale, zdá se, spokojeni. Nikdo je v areálu odděleném od okolí neruší. Podobné ulice lze najít i na pražských Vysočanech. Také tam radnice za závoru nejdou. A pokud se tam někdo na špatně uklizených chodnících v zimě zraní, bude náhradu vymáhat od majitelů.
Závora? Výhoda pro ty, kteří chtějí soukromí Zástupci realitních kanceláří připomínají, že někteří klienti domy v „soukromých ulicích“ stále vyhledávají. „Nejčastěji hledají právě soukromí. Je pro ně důležité. Zákaz vjezdu někteří také odůvodňují tím, že přístupovou komunikaci zaplatili ze svého a nechtějí, aby jim je další vozy ničily,“ konstatoval Filip Turecký ze společnosti Real Moravia.
Mluvčí jihomoravských hasičů Jaroslav Haid upozorňuje, že soukromé ulice nesou i riziko. „Pokud za nimi vypukne požár nebo je někomu potřeba pomoc, nemohou záchranáři váhat či čekat, až někdo dorazí a otevře,“ poznamenal.
Radnice však mají i opačný případ - pozemky, které sice mají rovněž soukromého majitele, ale slouží veřejnosti, která na ně má přístup. „V takových případech, například u parkovišť hypermarketů, jdou z městské pokladny i náklady na veřejné osvětlení,“ připustila Gáborová z prostějovské radnice.
