* LN Kde byl původní rukopis Zbabělců uschován?
Původní rukopis věnoval Josef Škvorecký počátkem 60. let svým přátelům, manželům Emmerovým, kteří jej nyní nezištně poskytli pro vydání.
* LN Daly by se změny od rukopisu z roku 1949 k prvnímu vydání Zbabělců v roce 1958 nějak charakterizovat?
Rukopis je už v první verzi hotovým dílem, jen v drobnostech je poněkud nevyrovnaný. Autor třeba sjednocoval v detailech mluvu jednotlivých postav, také změnil jejich jména, která byla v rukopisu i ještě ve strojopisu často autentická. Ale hlavně svůj text postupně – přes strojopis, jeho redakci až ke knižnímu vydání – krátil, jednak z vnitřních, tvůrčích důvodů, jednak na popud nakladatelských posudků, v nichž hrály roli normy mravní, jazykové a politické.
* LN Jak moc je tedy vyznění románu v rukopisném znění a v prvním vydání odlišné?
Děj se kromě jedné rozsáhlejší pasáže, kterou autor před prvním knižním vydáním škrtl, podstatně nezměnil. Některé scény či vypravěčovy úvahy se ale odvíjejí opačným směrem, než jak je známe z vydané knihy, ale nejdůležitější je jazyková a situační „hotová spontaneita“ rukopisu – a proto je také nyní vydáván, neboť tím se právě liší od známé verze. V rukopisu z let 1948–1949 je menší spisovatelská zkušenost, což míním pozitivně. Když pak Josef Škvorecký román připravoval k vydání, byl již osvědčeným nakladatelským redaktorem a měl za sebou řadu dalších vlastních, nevydaných textů. I díky té časové distanci přistupoval ke svému románu také s jistým profesionálním odstupem...
* LN Možná by také bylo dobré připomenout, proč Zbabělci vyšli až tak dlouho po svém vzniku.
Autor se o jejich vydání minimálně do poloviny 50. let nepokoušel, neboť to byla doba politických procesů, navíc pak byl dva a půl roku na vojně. Jeho texty kolovaly mezi přáteli a díky nim a také díky tomu, že ve vedení nakladatelství Československý spisovatel seděli lidé jako Ladislav Fikar, se konečně začalo uvažovat o jejich opatrném vydávání. Nejdříve byla navržena novela z roku 1950 Konec nylonového věku, kterou však cenzura nakonec zamítla. Poté tedy Josef Škvorecký nabídl Zbabělce a ti, jak říká, byli k jeho údivu přijati. Ze strany cenzury i nakladatelství šlo zřejmě o kombinaci politické nejistoty po XX. sjezdu KSSS stejně jako běžného denního chaosu a špatného odhadu podmínek zveřejnit text tohoto charakteru.
* LN Víme, že vydání Zbabělců mělo velké důsledky nejen pro Josefa Škvoreckého – redaktoři byli vyhozeni z nakladatelství, některé už připravené tituly, jako povídková kniha Skřivánek na niti Bohumila Hrabala, byly stornovány. Byli vydáním románu funkcionáři svazu spisovatelů opravdu zaskočeni, nebo si jej naopak vyrobili, aby měli exemplární případ?
Z toho, co říkají dosud známé dobové dokumenty, lze usoudit, že nešlo o nic zorganizovaného, spíše o shodu okolností. Euforie nebo otřes po roce 1956 doznívaly a tvrdé komunistické jádro jak ve svazu spisovatelů, tak v ideologickém oddělení KSČ se právě v roce 1958 sebralo a hodilo se mu, že vyšli náhodou Zbabělci a že mohli ukázat na text, který byl z jejich hlediska nepřípustný. Vedle Zbabělců poukazovali ale také na časopis Květen, kritiky Josefa Vohryzka, na nakladatelské a dramaturgické působení Jana Grossmana nebo na dění ve filmu a všechno to zakazovali.
* LN Je ale fakt, že románem nebyli nadšeni nejen kovaní komunisté, ale rovněž Jindřich Chalupecký, Václav Černý či Ferdinand Peroutka. Šlo tedy také o problém generační?
Chalupecký četl už strojopis z let 1950–1951, zatímco ostatní jmenovaní až první vydání. Chalupeckého reakci neznáme, neboť dopis, který tehdy napsal Škvoreckému, je zřejmě nenávratně ztracen. Protože se mu ale líbily souběžně psané autorovy prózy z konce 40. a počátku 50. let, lze se jen dohadovat, co mu mohlo vadit, možná osobní svět vypravěče, který je ve Zbabělcích otevřenější než v jiných tehdejších prózách, těžko říct. U Peroutky a Černého bych chápal jejich částečné odmítnutí románu v tom, že nečetli Zbabělce pouze jako uměleckou fikci, ale i jako zprávu o mladé literatuře, u níž hledali naděje pro kýžené změny společenské a politické. A Danny Smiřický byl na taková jejich očekávání málo uvědomělý, nebyl hrdinou, jakého by chtěli mít.
* LN V roce 1964 vyšlo druhé vydání, které má nejen autorovu předmluvu, ale také obsahuje notně úprav. Proč?
První vydání bylo hned stahováno z prodeje a román se stal mezi lidmi žádaným zbožím. Nicméně autor z toho nemohl mít velkou radost; až do roku 1963, kdy vyšla Legenda Emöke, nemohl knižně publikovat. Tehdy se začalo mluvit i o druhém vydání Zbabělců, ovšem komunisté měli své požadavky na určité změny v textu, o nichž podrobně a zábavně píše sám Škvorecký v Samožerbuchu.
* LN Jaký je zde největší zásah?
Úpravy nešly nikde proti duchu románu nebo vyznění jednotlivých scén. Nejčastějším posunem v druhém vydání je to, že otevřená místa byla zúžena tak, aby si je čtenář mohl vykládat jednoznačněji. Významy textu se v zásadě mění jakýmkoli zásahem a jejich míru je těžké měřit exaktně. Osobně pokládám za nejpodstatnější úpravu rozhovoru mezi Dannym a anglickým vojákem z poslední kapitoly. Vprvním vydání jde v zásadě o neutrální dialog s mnoha nevyřčenými významy – v rukopisu navíc kompletně v angličtině –, v druhém je tato pasáž rozsáhlejší a Angličan, tedy reprezentant Západu, se odhaluje jako dělník a tímto svým krédem Dannyho filmové představy o světě de facto zahanbí.
* LN Jak se po práci na vydání rukopisného znění a na jeho komentáři změnil váš vztah k románu?
Nepatřím ke čtenářům, kteří tvrdí, že Josef Škvorecký už nikdy nic lepšího než Zbabělce nenapsal. Podrobná práce s jejich textem mi nicméně ukázala, že je to ještě lepší kniha, než jsem si myslel předtím.
