V 80. letech byl v Chile legendou, hrál v základu prvoligového týmu Cobresal ve městě El Salvador a bojoval také s národní reprezentací o účast na olympijských hrách v roce 1984. Jak ale napsal britský list The Independent, být profesionálním fotbalistou tehdy a v této zemi neznamenalo, že máte vyděláno na zbytek života. „Výplata se v letech 1983 až 1989 pohybovala okolo 100 tisíc pesos (necelé čtyři tisíce korun),“ řekl Manuel Rodrigo Araneda, který za Lobosovy éry pro tento fotbalový tým pracoval.
Na severu Chile je běžné, že společnosti, které podporují fotbalové týmy, vlastní doly. A proto bývá často vysloužilým hráčům nabízeno zaměstnání v těžebním průmyslu. Tak i Lobos začal pracovat v dole, aby vydělal na vzdělání svých dvou dcer. Jedna z nich, Carolina, mu do podzemí poslala vzkaz, ve kterém se snažila i vtipkovat, aby ho rozptýlila. „Chtěli jsme ti poslat fotbalový míč, ale do díry by se nevešel,“ napsala. „Děkuji ti za všechna tvá slova, děkuji všem fanouškům. Doufám, že se odsud brzy dostanu,“ odepsal otec.
Jeho spoluhráčem byl kdysi i slavný útočník Ivan Zamorano. Ten mu nyní také poslal vzkaz. „Jsem vnukem horníka. Můj otec byl horník stejně jako moji strýcové. Chápu, co prožívají. Modlím se, aby Franklin a ostatní havíři byli v pořádku a byli zachráněni živí,“ uvedl Zamorano.
