Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Že má neonacismus v Česku své místo? Soudkyně prokázala elementární neznalost, varuje právnička

Česko

  17:30
PRAHA - „Je to alarmující, jednání soudkyně si zaslouží minimálně kárné řízení,“ tvrdí rázně v rozhovoru pro server Lidovky.cz právnička Klára Kalibová v souvislosti se zastaveným stíháním pravicových extremistů.

Střet příslušníků hnutí Národní odpor s policií foto: Lidové noviny

Po téměř desetiletém procesu, jehož hlavním tématem je propagace nacismu, tak soudkyně „nahrála“ osmi představitelům neonacistického hnutí Národní odpor (NO). „Soudkyně nepochopila, co je extremismus,“ tvrdí Kalibová, ředitelka právnické organizace In Iustitia, která se případem od začátku zabývala. 

Lidovky.cz: Někdejší lídři české neonacistické scény ze skupiny Národní odpor mimo jiné pořádali pochody za uctění padlých příslušníků Hitlerovy SS, organizovali koncerty „bílé muziky“ a vyzdvihovali fašismus. Zásah proti nim byl největším zátahem tehdejšího Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu proti ultra pravici v české historii. Jak moc je rozhodnutí soudkyně  Dany Šindelářové závažné, zda-li vůbec? 
Je rozhodně alarmující, že soudce, který má za úkol chránit hodnoty, na kterých je postaven demokratický právní stát, si dovolí vyjadřovat v usnesení své v podstatě soukromé názory, které nemají s tím rozhodnutím moc do činění. Ona opřela rozhodnutí jediným faktickým právnickým důvodem. Tak jak já to čtu, jde o zdlouhavost řízení – a je otázkou, jestli bylo zdlouhavé na straně soudu, nebo na straně obhajoby - , a druhou věcí je vysoce alarmující část, kterou ona vztahuje k tomu, jestli je jednání pachatelů ve vztahu ke společnosti nebezpečné a škodlivé a jestli je na místě aplikovat normy trestního práva. V zásadě to opírá o svoji zcela zjevnou neorientaci a nerespekt k důkazům, které podle mých informací byly provedeny.  Včetně znaleckých posudků a vyjádření policie.

Lidovky.cz: Soudkyně nicméně svým usnesením vyvolala ostré reakce u některých odborníků kvůli tomu, že případ do jisté míry bagatelizuje. V textu rozhodnutí argumentuje mimo jiné tím, že „základní program Národního odporu a všechny jeho přívržence nelze a priori pokládat za neonacisticky smýšlející osoby“. Hnutí podle ní taktéž nelze stavět do kontextu se zmíněnou ideologií jen kvůli „občasným excesům“ a pár „extempore“.

Klára Kalibová

  • právnička a ředitelka obecně prospěšné společnosti In IUSTITIA, která pomáhá ohroženým a obětem násilí z nenávisti. 
  • za poskytování právní pomoci takovým lidem v prosinci získala Cenu Alice Garrigue Masarykové, kterou každoročně uděluje americká ambasáda v Praze za práci v oblasti lidských práv.
Klára Kalibová
Právnička Klára Kalibová.

Jde o všeobecný přehled, který se u soudců, kteří soudí takovou trestnou činnost, předpokládá. Soudkyně v zásadě podceňuje činnost pachatelů, nedohlíží, že to nebyli jen nějací aktivisté, ale že šlo o skutečné lídry skupiny Národní odpor. V době, kdy se proti němu řízeno vedlo, Národní odpor patřil k neonacistické struktuře, o které není pochyb, že popírá lidská práva, je to antisemitská a rasistická organizace, která prosazuje násilí a segregaci. I Nejvyšší správní soud rozpuštění Dělnické strany opřel o jeho propojení s Národním odporem. Je zjevné, že paní soudkyně nerespektovala rozhodnutí soudů, jejíž judikaturu má znát.

Lidovky.cz: Soudkyně ale nezůstala jen u předchozích argumentů... Když zmiňujete její nepochopení tématu, co dalšího vám vadí? 
Ona v podstatě zlehčuje činnost nacistického Německa, kdy se ho snaží zasadit do kontextu porušování lidských práv jinými státy, jakými jsou třeba Spojené státy americké či spojenci obecně. Říká třeba, že každá situace má dvě stránky téže mince. O genocidě se vyjadřuje jako o přehmatu. V podstatě mezi řádky, jak to čtu, říká i to, že holocaust považuje za jakousi vedlejší aktivitu německých vojáků, kteří se tak nějak ocitli ve válce. Formálně říká, že kdyby docházelo ze strany Národního odporu a jejich aktivistům k popíračským aktivitám, anebo k výzvám k násilí, tak by to byla jiná situace. Ale to je vlastně úlitba tomu, aby neměla s tímto rozhodnutím kárný problém. Myslím si, že je to minimálně na kárné řízení. Soukromé názory samozřejmě soudce mít může, ale pokud se dostanou do usnesení, tak je to záležitost ohrožující důvěryhodnost justice.

Lidovky.cz: Podle vás jde o tvrdou ránu v deset let starém případu, který znervózňuje řadu odborníků na dané téma. Čím to je způsobené?
Lidi, kteří se orientují v tomto řízení, a tím nemyslím jednotlivce, jako spíše odborníky na toto téma i veřejnost, a pamatují si, co Národní odpor znamenal, nemohou souhlasit s podceňováním zmíněné skupiny. Lídři skupiny byli ve své době extrémně aktivní a nebezpeční. Za jménem skupiny stojí obrovské demonstrace, popírání holocaustu, neonastické koncerty, přizvání Davida Dukea z Ku-klux-klanu do Prahy.

Lidovky.cz: Kromě toho soudkyně použila srovnání s Miladou Horákovou. Doslovná citace zní: „Milada Horáková byla členkou České strany národně sociální, a dovoluje si ji snad někdo z tohoto titulu označit za (neo)nacistku?“
Soudkyně v usnesení třeba říká i to, že extremismus není a priori něco, co ohrožuje demokracii. To je ale úplné nepochopení toho, co extremismus je. Hrozba pro demokracii je v podstatě definice extremismu. Podle definice jde o jednání, které vybočuje z ústavních norem, případně porušuje zákon. V usnesení obvodního soudu se ovšem prolínají i názory na islamismus a islám obecně, stejně tak na levicové ideologie. Soudkyni na Národním odporu paradoxně nejvíce vadí, že chce fungovat na nevůdčích principech, což ona považuje za anarchismus. Nestrukturovaná společnost je pro ní větší problém než skupina, která je jednoznačně antisemitská a popíračská.

Skutky, za které byli obžalovaní souzeni

  • vylepování propagačních materiálů Národního odporu v centru Prahy v prosinci 2008.
  • organizování a pořádání shromáždění a pochodu v Jihlavě v červnu 2009, cílem bylo uctění památky padlých vojáků wehrmachtu a vzdání cti příslušníkům SS
  • vytvoření a zprovoznění webu Resistance Women Unity, podle policie šlo o ženskou odnož Národního odporu
  • pořádání koncertu takzvané white power music v Srbech na Kladensku v únoru 2009
  • Zdroj: ČTK

Lidovky.cz: Co vlastně může takové rozhodnutí soudu způsobit? Jaká existují rizika? 
Může to znamenat, že velmi náročná činnost policie a státního zastupitelství vyjde vniveč. Tohle bylo jedno z nejlépe propracovaných řízení vůbec. Práce, kterou policie odvedla, byla neuvěřitelná. Říká se tomu „nálepková kauza“, ačkoli reálně nešlo o nálepky. Jde o čtyři skutky , které byly lídrům Národního odporu kladeny za vinu (viz box vpravo) Podstatou je rozvoj ideologie tohoto hnutí. Kdyby pořád existovaly jejich stránky, tak bychom si mohli všimnout, že kopírují politickou agendu NSDAP. Je to vlastně facka do tváře všech těch, kteří se tím případem zabývají. Tedy policie, státnímu zástupci, ale i občanským aktivistům a novinářům, kteří se tomuto případu dlouhodobě věnovali a snažili rozkrýt činnost skupin, která je v rozporu se zákonem a především se zdravým rozumem.

Lidovky.cz: Co podle vás rozhodnutí soudkyně nejvíce ohrožuje? 
Pokud český soudce řekne, že neonacismus tady má místo, tak naprosto popírá třeba dokaz toho, že jsme vyhráli válku nebo odkaz těch, kteří za války zemřeli. To je ten hlavní problém. Její rozhodnutí je extrémně matoucí. Znamená to, že najednou budeme relativizovat naše vlastní hodnoty. Přestává platit, co bylo ještě před deseti lety všem jasné, tedy to, že neonacisté se budou nazývat neonacisty a že lídři budou postihováni. Co bude platit do budoucna? Má se policie vůbec snažit o to, aby postihovala tuto vysoce organizovanou činnost? Pokusili se uříznou hlavy saně, aby zlikvidovali saň, a dostali za to přes prsty. A tímhle může být jejich další snaha ovlivněna.

Lidovky.cz: Do jaké míry? 
Neříkám, že přestanou stíhat tuhle trestnou činnost. To určitě ne. Ale je to rozhodně traumatizující i pro lidi, kteří nad tím případem strávili stovky hodin. Nejde o jednoduchý případ.

Lidovky.cz: Před více než deseti lety jste spoluzakládala právnickou organizaci In Iustitia, která  která se jako první svého druhu v Česku cíleně začala zabývat násilím z nenávisti v celé jeho šířce. Případ Národního odporu je vám dobře známý. Setkala jste se s v minulosti s někým, kdo byl v přímém konfliktu s lidmi ze skupiny Národní odpor?
Organizace In Iustitia vznikla právě jako přímá odpověď po dvou demonstracích v Litvínově-Janově. V té době se už Národní odpor pokoušel přesunout, protože pomalu začínala řízení s jeho členy. V roce 2007 bylo zahájeno první řízení. V Brně proběhla obří bitka, kdy neonacisté úplně neohroženě šli do policistů na koních. Neměli vůbec žádný respekt z té bezpečnostní situace. Demonstrace byla nakonec rozpuštěná právě z toho důvodu, že ji organizoval neonacistický Národní odpor. V roce 2008 už byla demonstrace v Litvínově - Janově, kdy se Národní odpor pokusil transformovat label do takzvaného Svobodného odporu, případně do autonomních nacionalistů. Personálně to ale bylo v podstatě totožné uskupení. Dobývali se na dominantně romské sídliště s tím, že chtěli napadnout obyvatele. Byla to několikahodinová bitka mezi neonacisty a policií, zapalovali auta městské policie a fyzicky napadli aktivistu Ondřeje Cakla. To byl první případ organizace In IUSTITIA, kdy jsme pomohli oběti.

Lidovky.cz:  Může být usnesení vzkazem pro současné extremisty, že mají volnější hranice?
Doufám, že ne, protože státní státní zástupkyně proti tomu podala opravný prostředek. Myslím si, že je v zájmu státu, aby jednoznačně postavil za doktrínu militantní, alias bránící se demokracii. O té soudkyně také mluví, ale vykládá ji absolutně proti smyslu této doktríny. Doktrína říká, že stát nesmí být bezzubý tváří v tvář někomu, kdo ji ohrožuje způsobem takhle fatálním.