Psát do novin znamená hledat negativa. Ukazuje se to i v případě maturit. Zatímco Respekt postavil svůj článek na tom, že jednotná státní maturita, jakož i další srovnávací zkoušky, v sobě nesou nebezpečí nemístného srovnávání často nesrovnatelného, MF DNES dala na stýskání rodičů, že se nedozvědí, která škola je lepší a která horší, protože ministerstvo odmítá sestavovat žebříčky. Ti i ti mají svým způsobem pravdu. Chudák ministr.
Asociace institucí vzdělávání dospělých si v minulém čísle Učitelských novin stýská, že se ministerstvo školství pokouší přesměrovat evropské peníze, které měly skončit u nich, na školy, většinou základní. Ano, to jsou ty šablony, které mají přinést každé základní škole asi 4 tisíce na žáka. Je to špatně? Řekla bych, že naopak. Nemám nic proti vzdělávání dospělých, ale domnívám se, že peníze jsou třeba víc školám než institucím poskytujícím programy typu „trénink manažerských dovedností“. Už jako bych slyšela námitku, že přece ty peníze neměly jít institucím, ale lidem na speciální účty, aby si mohli vybrat kurz podle svého. Jenže efekt by byl stejný. Ostatně v některých zemích, jako třeba v Anglii nebo v Americe, už podobné účty vyzkoušeli, a ukázalo se, že vedly do dost temných tunelů. Mimochodem, právě se mi dostal do ruky na křídovém papíře vypravený, pětadvacetistránkový bulletin národního projektu Cesta ke kvalitě, který je financován z evropských peněz, aby pomohl školám při autoevaluačních neboli sebehodnotících procesech. Jistě nic levného. Aco se v bulletinu dočteme? Například to, že „hodnocení je procesem, který je vztahován k určitému předmětu (jevu, bytosti), který v sobě nese určitou hodnotu, ale sám hodnotou není“. Nebo že „v předmětu nesená hodnota je vlastně mírou určité očekávané kvality, o které vyvozujeme hodnotící soud“. Doufám, že se to kantoři aspoň nemusejí učit nazpaměť.
Školské úřady v Soulu zakázaly používání tělesných trestů, jako jsou kliky, běhání, držení napjatých paží nad hlavou nebo chůze ve dřepu. Učitelé s tím ale nesouhlasí. Podle nich to bude podněcovat nedisciplinovanost žáků. Úřady ale stojí na svém. Pedagogům doporučují neposlušné studenty například izolovat od ostatních, aby se mohli nad sebou zamyslet, případně povolat si na pohovor rodiče. Jestli to zabírá lépe než kliky, není zatím vyzkoušeno, tedy v Koreji. U nás už víme, že moc ne.
