Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Žeh uprostřed krásy. Funerální architektura jako národní památka

Pohled Zdeňka Lukeše

  6:46
Vláda v pondělí rozšířila seznam nemovitých národních kulturních památek o patnáct objektů. Dvě třetiny z nich jsou překvapivě stavby moderní architektury z první poloviny 20. století. Mezi nimi i dvě výrazná krematoria, v Nymburce a Brně.

Wiesnerovo krematorium foto: Wikimedia Commons

Každý výběr je samozřejmě vždy subjektivní, nemáme přesně definované hranice mezi památkou „normální“ a národní, i když jakési pokusy takovou definici stanovit existují. Vždy ale záleží na navrhovateli, co na seznam zařadí. Kritérií je samozřejmě více. Často hraje hlavní roli stáří, protože u středověkých staveb nemá moc smysl dovozovat, zda v době vzniku představovaly nějaký zásadní přínos: podstatné je, že se vůbec zachovaly.

Jindy je podstatná originalita řešení či fakt, že za návrhem stojí významný architekt či stavebník. Mezi národními kulturními památkami najdeme i stavby, které ničím nevybočují z řady, ale můžeme je spojit s nějakou významnou historickou událostí nebo osobností. Toto kritérium je však velmi závislé na dobových hodnotách – ze seznamu národních kulturních památek tak po roce 1989 vypadly různé památky dělnického hnutí.

Nové téma

Otázkou k zamyšlení je i fakt, že neustálý nárůst položek na památkových seznamech může ve svém důsledku působit i kontraproduktivně – čeho je moc, toho si lidé tolik neváží. Podívejme se tedy na nový seznam s nadhledem, tedy jako na výraz úcty odborníků k určitým stavbám. Využívám této příležitosti, abych ty z nich, které patří do nepříliš vzdáleného období, jemuž se věnuji, čtenářům blíže představil. Dnes se podíváme na dvě ze staveb, které dodnes slouží původnímu účelu: na budovy krematorií v Nymburce a Brně.

Interiér nymburského krematoria od Bedřicha Feuersteina a Bohumila Slámy ve...

Krematoria – nebo krematoře, jak se tenkrát říkalo – byla po první světové válce pro architekty novým tématem. To nejstarší se začalo stavět v Liberci již před válkou. Čekalo se ovšem na zákon, který by kremaci nebožtíků umožnil. Zprvu navrhovali projektanti v soutěžích tyto budovy jako jakési chrámy smrti. Tomu odpovídal i jejich monumentální vzhled a expresivní formy, stačí se jen podívat na některé návrhy na krematorium v Pardubicích, včetně první verze vítězného projektu Pavla Janáka.

Jiný názor na tato zařízení měla nastupující generace architektů, která dávala přednost civilnějšímu projevu. Patřil k ní i senzitivní architekt a výtvarník Bedřich Feuerstein (1892–1936), jeden ze zakládajících členů skupiny Devětsil kolem teoretika Karla Teigeho. Feuerstein studoval u Jožeho Plečnika na UMPRUM, na pražské technice i na akademii u Josefa Gočára, byl také zdatným malířem, který jezdil malovat s Josefem Šímou na francouzsko-španělské hranice, a scénografem.

Ovlivněn Le Corbusierem

Ještě dříve, než odešel do Paříže a později do Tokia, získal zakázku na nové, menší krematorium do středočeského Nymburka. Definitivní projekt vznikal v letech 1922–1923 ve spolupráci se zkušenějším kolegou Bohumilem Slámou (1887– 1961). Feuerstein byl tehdy ovlivněn ranou tvorbou švýcarského architekta a teoretika Le Corbusiera a jeho architektonickým purismem. Pro tento styl byly charakteristické kompozice složené z geometrických těles. Feuerstein se Slámou tedy sestavili budovu z válce na oválném půdorysu, který stojí na obdélné platformě a je překryt dalším obdélníkem. Autoři pak navrhli i náhrobky v okolí rovněž ve tvaru válců, i když se v detailech liší. Purismus v architektuře rychle odezněl a byl v polovině dvacátých let nahrazen dalšími avantgardními styly – konstruktivismem a funkcionalismem. O to je raná nymburská stavba cennější.

Feuerstein - krematorium v Nymburce
Ernst Wiesner - Krematorium

Další stavba, která nyní získala status národní kulturní památky, je budova brněnského krematoria. To je o něco mladší než to nymburské, stavělo se v letech 1925 až 1930. Vzniklo na základě soutěže, jíž se zúčastnil také Pavel Janák. Vítězným návrhem se však stal ten, který představil významný brněnský architekt Ernst Wiesner (1890–1971). Tento žák profesora Friedricha Ohmanna z vídeňské umělecké akademie a obdivovatel Adolfa Loose, mimochodem brněnského rodáka, byl v moravské metropoli autorem řady významných děl, např. paláce Morava s kinem Capitol, Moravské banky (s Bohuslavem Fuchsem) nebo několika prominentních vil.

Monumentální bílý kubus

Wiesnerovo krematorium tvoří jednoduchý bílý kubus, vyrůstající z cihelné báze a rámovaný štíhlými travertinovými pilastry s pyramidálním zakončením. Stavba, připomínající jakýsi zikkurat, působí slavnostně a monumentálně, čehož ovšem autor dosáhl minimalistickými prostředky. Obklopují ji terasy, schodiště a kolumbárium. Také interiér obřadní síně je působivý a je v něm hodně světla, které dovnitř vniká proskleným stropem. Brněnské krematorium je nejvýznamnějším Wiesnerovým dílem a patří ke zlatému fondu brněnské moderní architektury.

Obě krematoria patří k významným mezníkům naší moderní architektury a na seznam národních kulturních památek proto byla – alespoň dle mého mínění – zařazena právem. Příští týden se podíváme na další nominované objekty.

Autor:

FOR KIDS by měl být zážitkem pro celou rodinu, říká Monika
FOR KIDS by měl být zážitkem pro celou rodinu, říká Monika

Monika Pavlíčková (35 let) je maminkou dvou dcer, sedmileté Terezy a čtyřleté Laury, a zároveň také manažerkou obchodního týmu společnosti ABF,...