Již několik let se snažíme krajinu kolem nás aktivně tvarovat. Studujeme původní katastrální mapy a tam, kde nám to dává smysl, se vracíme k původním krajinným prvkům – opravujeme staré cesty, obnovujeme zaniklé remízky, omlazujeme aleje nebo vysazujeme nové. Vycházíme přitom z přesvědčení, že krajina má být jak funkční, tak estetická. I když to zní jednoduše, opak je pravdou. Jiné požadavky na funkčnost krajiny mají místní zemědělci, jiné zdejší myslivci či včelaři, rybáři, nebo turisté. To samé platí také o estetické stránce – každé skupině se bude líbit trochu něco jiného. A nelze zapomínat ani na volně žijící živočichy, kteří se sice nemohou vyjádřit nahlas, ale krajinu sdílejí s námi a mají nárok na to, aby se jim v ní žilo stejně dobře jako nám. Prvním a nejdůležitějším krokem tedy musí být vždy vyjednání takového řešení, které bude pro všechny zmíněné uživatele přijatelné. Ano, stojí to spoustu času, úsilí a nakonec i peněz, ale jedině takto komplexní přístup se nám osvědčil dlouhodobě.
V letošním roce se nám podařilo dokončit revitalizaci rybníka Valenta společně s rekonstrukcí přístupových cest – z jedné strany z Albrechtic a z druhé z Údraže. Po téměř čtyřiceti letech se tak obě obce propojily boční komunikací, kterou si velmi rychle oblíbili i cyklisté. Druhou významnou akcí letošního roku bylo dokončení aleje podél cesty k Temelínu. Stará osiková alej již nebyla bezpečná, takže jsme ji museli vykácet. Ale protože stromy k cestám zkrátka patří, s pomocí grantu Nadace ČEZ jsme vysázeli nové javory až na hranici katastrálního území naší obce. Výsadbu jsme pojali jako společenskou událost – stromy si zasadily jednotlivé rodiny a zároveň se staly jejich opatrovníky. Ve výsadbě alejí chceme pokračovat i nadále – jen za poslední čtyři roky jsme jimi ozelenili asi šest kilometrů cest.
Musím říci, že krajinotvorba a péče o přírodu obecně mne osobně velmi těší. Život přece nenabízí tolik možností zanechat po sobě něco, co nás přežije, z čeho se budou těšit další generace. Člověka samozřejmě mrzí přístup některých lidí, kteří považují všechno to snažení za zbytečné a ke krajině i přírodě se chovají netečně nebo dokonce agresivně. Naštěstí je jich ale menšina a pocit z dobře vykonané práce to přehluší.