DOBŘICHOVICE Výpravčí ze středočeských Dobřichovic Martin Zapletal svou profesi miluje. Dělá ji přibližně rok a půl a pokud by mohl, zůstal by u ní celý život.
To se mu však asi nesplní. Povolání výpravčího je totiž velmi ohroženo. Může za to pokrok. Přesněji postupná modernizace tratí v Česku. Správa železniční dopravní cesty zavádí takzvané dálkové zabezpečování tratí. V praxi to pak vypadá tak, že sto kilometrů dlouhá trať z Přerova do Břeclavi je počítačově řízena týmem dispečerů z jednoho místa - z Přerova. Ostatní mezilehlá nádraží osiřela. Výpravčí jsou tam zbyteční, a tak povětšinou zbyly pouze pokladní. Dráhy touto automatizací výrazně ušetří. Zatímco před přestavbou trati musely živit více než dvacet výpravčích, nyní jen šest. Víc lidí na řízení trati z jednoho velínu není potřeba.
Podle mluvčího Správy železniční a dopravní cesty Pavla Hally je zmíněná automatizace stále ještě v počátcích. „První na řadě jsou koridorové tratě a hlavní tratě, které z nich odbočují. Automatický provoz zavádíme většinou na tratích, které kompletně rekonstruujeme. Jsme ale stále spíše na začátku,“ říká Halla. Dodává také, že malé lokální tratě o své výpravčí nepřijdou. Správci drah se totiž přestavba těchto tratí na dálkové zabezpečení nevyplatí. Hlavním důvodem zavádění takzvaných dálkovek je bezpečnost. „Řídit jednotlivé traťové úseky z dispečinků je daleko bezpečnější, koleje jsou navíc propustnější a dá se tím uspořit i energie pro lokomotivy. Také to omezí i zpoždění vlaků,“ vysvětluje výhody novinky Petr Chrdle ze společnosti AŽD Praha, která zabezpečovací systém vyrábí. „Každé snížení vlivu lidského činitele snižuje pravděpodobnost vzniku mimořádné události,“ přidává se Halla.
Dálkové zabezpečení tratí je vůbec první novinkou za 170letou historii železnice, která ohrozí výpravčí jako takové. Dříve měla postupná modernizace dráhy za následek spíše změny uniforem či zavádění nových přístrojů, které výpravčím usnadňovaly práci a nahrazovaly pomocné pracovní síly. Výpravčí byli ale stále pány stanice. „V práci výpravčího lze vypozorovat několik milníků. Je to jednak zavedení modernějších zabezpečovacích přístrojů, jednak změna podoby výpravčího. Uniforma se měnila hned pětkrát. A klasickou výpravku jsme dostali až v třicátých letech. Do té doby jsme vlaky vypravovali píšťalkou. Nikdy ale novinky nenahradily naši práci,“ popisuje historii svého povolání Zapletal. Jedna z prvních předzvěstí konce byl rok 2004, kdy výpravčí na moderněji vybavených stanicích odložili klasické plácačky a červené čepice. Ani v Dobřichovicích už výpravčí vlaky nevypravují. Stačí nastavit vlaku cestu a zbytek už si obstará strojvedoucí s průvodčím. Právě průvodčí proto od března dostanou do ruky zelené terčíky, kterými budou strojvůdcům ukazovat, že všichni pasažéři nastoupili a vlak je připraven k odjezdu. Povinné pro ně nebudou ani čepice. Při vyklánění z vlaku, aby dali strojvůdci znamení, by je stejně spíše ztráceli.
Výpravčí se svého úplného konce zatím nebojí. Vidí to tak i Zapletal. Jeho nádraží sice leží na jedné z nejhlavnějších tratí v Česku, ale stále se uvažuje o tunelu z Prahy do Berouna, který by hlavní trať napřímil a z Dobřichovic by se stala prakticky lokální stanice. Navíc přestavba trati na dálkové řízení trvá léta. A kdyby konec stejně nastal? „Zkusím se dostat na místo dispečera do Prahy, odkud by byla řízena naše trať. Kdyby se to nepovedlo, o výpravčí je prý velký zájem u kamionových přepravců, kteří ocení naše dispečerské schopnosti,“ říká. Představa dráhy bez výpravčích ho ale zjevně rozesmutňuje. „Znám to z Německa, kde jsou některé stanice zamřížované a osiřelé. Vytratil se z nich život. Dráha tam ztratila své kouzlo,“ říká se slzou v oku Zapletal.
