Zeman je celoživotní provokatér, Barrandov a Blesk ho neomezují, míní sociolog

Podle sociologa Jana Herzmanna tak prý bude těžké, aby se v tomto ohledu ke stávající hlavě státu v běžící prezidentské kampani jeho soupeři přiblížili. Zárodky stávajícího Zemanova komunikačního stylu bylo prý možné spatřovat už v době, kdy se první přímo zvolený prezident v aktivní politice nepohyboval.

„Miloš Zeman je celoživotní provokatér. Kdyby tomu tak nebylo, tak by nemohl napsat ten známý článek pro Technický magazín v roce 1989,“ říká v rozhovoru pro Lidovky.cz sociolog Herzmann.

Lidovky.cz: Když se podíváte na fenomén pravidelných výprav prezidenta Miloše Zemana do krajů, co na něm shledáváte nejzajímavějším?
Mně se zdá, že nejzajímavější je fakt, že v době, kdy se nejvíce ze všeho mluví o vlivu sociálních sítí, se ukazuje bezprostřední fyzický kontakt mezi politikem a jeho potenciálními voliči jako významný faktor. Ukazuje se, že společnost svým pojetím života zatím zdaleka nemigrovala na internet a ten, abych to řekl s jistou nadsázkou, 3D svět, je hrozně důležitý i nadále.

Sociolog Jan Herzmann.

Lidovky.cz: Do jaké míry podle vás motivuje prezidenta Zemana k těmto výjezdům loajalita k voličům, nebo naopak snaha o volební kampaň?
To je otázka spíše pro psychologa, protože usuzovat, s čím pan prezident kalkuluje, co ví a jak se na to dívá, je velice složité. Ale já mám pocit, že způsob volby není zdaleka tak důležitý pro politika, řekněme pro prezidenta, jako je jeho pojetí vztahu s občanem. U Miloše Zemana pojetí vztahu s občanem bylo vždy personální. On se nikdy nechoval jako teoretik nebo dokonce politický filozof, což byl třeba příklad pana prezidenta (Václava) Havla. Vždy se choval jako politik-pragmatik, proto si myslím, že kdyby byl hypoteticky zvolen v nepřímé volbě, že by se nechoval o mnoho jinak.

Lidovky.cz: Myslíte, že tyto spanilé jízdy nějak proměnily způsob vnímání prezidenta veřejností?
Ne, to si nemyslím. Myslím si, že se trošku posunulo vnímání Miloše Zemana. V tom směru, že se část občanů utvrdila, že skutečně mezi ně chodí a že není jen v Praze a že se neomezuje na vybrané skupiny, se kterými by komunikoval. Nechová se profesorsky jako prezident (Václav) Klaus. Ale že by to nějakým způsobem změnilo postoje obecně, to si opravdu nemyslím.

Lidovky.cz: Rozlišují podle vás lidé, že k nim do města dorazil prezident, tedy ta instituce, nebo Miloš Zeman, jenž shodou okolností tuto funkci zastává?
Všechny průzkumy a dokonce i historiografie ukazují, že pozice prezidenta, prezidentský úřad, je v naší historii i současnosti vnímán jako mimořádně silná a významná pozice. A že pří vší úctě k tomu, že někam dorazí Miloš Zeman, což je zajímavá osoba, je třeba zajímavé s ním debatovat, tak přeci jen to, že tam dorazí ten úřad, tedy osoba, která je momentálně v tom úřadu, je klíčová pro vnímání toho, co se děje. Mnoho lidí si opravdu hodně váží toho, že prezident, v daném případě prezident Zeman, dorazil do jejich malého města, nebo dokonce do nějaké konkrétní vesnice, kde třeba nikdy předtím nikdo kromě poslance a senátora nebyl.

‚Nikdo z politiků se s občany nesetkává tolik jako Zeman‘

 Lidovky.cz: Vnímáte pravidelné cesty Zemana po krajích jako něco, co by ho mohlo před ostatními potenciální kandidáty zvýhodnit? Ptám se bez ohledu na to, že jeho soupeři také cestují po Česku.
V německé sociologii a politologii se mluví o fenoménu zvaném Kanzlerstimme. Je to jev, kdy lidé trochu víc hlasují pro tu stranu, která právě má kancléře, pokud zrovna není krajně neoblíbený nebo neúspěšný. Domnívám se, že ať je to z právního hlediska tak či onak, tak tyhle cesty od samého začátku mají ve své podstatě charakter volební kampaně. Vůbec nevím, jestli to na začátku bylo takto myšleno, nebo ne. Pravděpodobně nebylo. Ale ten efekt je opravdu takový. Vlastně to stmeluje skupinu podporovatelů Miloše Zemana. A zdá se, že podpora je opravdu stabilní a velká právě i díky těm cestám po krajích.

Lidovky.cz: Podívejme se na to, jak s veřejností komunikovali nejvyšší ústavní činitelé v minulosti. Zapadá do tohoto schématu Miloš Zeman, nebo ho naopak přepisuje?
Myslím si, že to je jinak. Každý z těch tří prezidentů měl svůj specifický způsob komunikace a to jak mediální, tak nemediální. Do toho specifična zapadá i to, jak byla odlišná role tiskových mluvčích v těch jednotlivých prezidentských sestavách a Miloš Zeman to pojal jinak, dalo by se říci inovativně. A ten jeho způsob je v době přímé prezidentské volby opravdu hodně efektivní.

Lidovky.cz: Zatímco v minulosti byla hlavní komunikační platformou prezidenta média veřejné služby, byť tuto zvyklost začal trochu narušovat už prezident Václav Klaus, Miloš Zeman je prakticky ignoruje a dává přednost médiím typu Blesk, Barrandov či Parlamentní listy. Jak k tomu podle vás došlo?
Zaprvé je třeba říct, že se proměňuje mediální svět jako takový. Role veřejnoprávních médií za prezidenta Havla byla úplně jiná než dnes, daleko významnější. To jsou objektivní determinanty, na jejichž pozadí se celá komunikace odehrává. Druhá věc je specificky zemanovská. Miloš Zeman je celoživotní provokatér. Kdyby tomu tak nebylo, tak by nemohl napsat ten známý článek pro Technický magazín srpnu 1989 (článek Prognostika a přestavba pojednával o tom, jak je Československo zaostalou zemí, pozn. aut.). A do toho zapadá i to, že se obrací na jiná média. 

Lidovky.cz: Můžete to rozvést?
Veřejnoprávní média ho jistou tendencí k politické korektnosti omezovala v tom, jakým způsobem se může vyjadřovat. Zatímco ani Barrandov, ani Blesk ho v tomto směru zásadně neomezují. Takže on má větší prostor, může se vyjadřovat volněji, v mnoha případech i vulgárně, což k jeho způsobu vyjadřování patří, mimochodem jako třeba ke způsobu vyjadřování Andreje Babiše. Přitom jeho příznivci tato média pozorně sledují. To platí specificky o Blesku možná více než o Barrandovu.

Lidovky.cz: Chtěl byste na závěr přidat ještě nějaký postřeh?
Myslím si, že stojí za pozornost fakt, že nikdo z ostatních politiků setkávání s občany zdaleka nevěnuje tolik pozornosti jako Miloš Zeman. Je pravdou, že na to má jako prezident více času a prostoru, protože jeho agenda přeci jen není tak rozsáhlá a časové náročná jako předsedy vlády nebo předsedy Poslanecké sněmovny. Ale je to dáno i typem člověka. Miloš Zeman tohle potřebuje, dělá mu to dobře a umí to. Takže se v té situaci pohybuje jako ryba ve vodě, nikdo jiný to tak nedělá. A teď je otázka, jestli se mu někdo z prezidentských kandidátů dokáže v té volební kampani alespoň přiblížit.