Země byla portugalskou kolonií, od roku 1951 zámořskou provincií pod názvem Portugalská západní Afrika. Od poloviny 50. let sílila hnutí bojující za nezávislost. Země se osamostatnila v roce 1975, krátce nato ale vypukla občanská válka mezi levicovým vládním Lidovým hnutím za osvobození Angoly (MPLA) na jedné straně a Národním svazem pro úplnou nezávislost Angoly (UNITA) a Národní frontou pro osvobození Angoly (FNLA, po porážce v roce 1976 přestala existovat) na straně druhé.
MPLA podporovaly země socialistického bloku včetně Československa a Kuby (dodnes jsou některá území zaminovaná československými minami), UNITA naopak Západ a Jižní Afrika.
V zemi bohaté na ropu a diamanty se tak zhmotnila studená válka. V největších bitvách ani nebojovali Angolané, střetly se v nich proti sobě armády Kuby a Jihoafrické republiky.
Mezi nejvíce postižené oblasti patřila centrální provincie Bié, která je rozlohou srovnatelná s Českou republikou. Během války v zemi byla zničena veškerá infrastruktura včetně továren, mostů, silnic a železnic. V hlavním městě této provincie, Kuitu, probíhaly nejtěžší boje. Hlavní ulice města se stala frontovou linií, většina domů ve městě včetně vládního paláce guvernéra se změnila v ruiny.
Podle zprávy Lékařů bez hranic během občanské války v Angole zahynulo přes milion lidí a další čtyři miliony přišly o domov. Válka skončila 22. února 2002 zastřelením vůdce UNITA Jonase Savimbiho. Vládní stranou je dnes opět MPLA, UNITA je nejsilnější opoziční stranou. Stopy války jsou dodnes patrné na každém kroku. Vládní budovy v Kuitu se už dočkaly obnovy, řada obytných domů i závodů na zpracování zemědělských plodin je ale stále rozstřílená. Okraje cest v některých oblastech stále lemují zbytky zničené vojenské techniky a červené kameny varující před minovými poli. Obnova země probíhá pomalu a ještě řadu let potrvá.
