Po skončení války se zapsal ke studiu srovnávacích dějin literatury na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Krátce po zahájení studia ale získal stipendium a následující dva semestry strávil v Grenoblu. Po návratu vedle studia pracoval jako nakladatelský redaktor a také na ministerstvu informací. V roce 1946 rovněž debutoval básnickou sbírkou Nedokončený obraz.
Většina nákladu jeho další sbírky Hořící člověk (1948) už ale byla zničena a její autor byl z politických důvodů vyloučen z filozofické fakulty. Do roku 1950 pak ještě působil v sekretariátu Svazu výtvarných umělců, zbývající léta ale už strávil ve svobodném překladatelském povolání, ovšem bez možnosti publikovat vlastní tvorbu.
Studia potom mohl dokončit až v roce 1969 obhajobou práce Portréty a autoportréty a rigorózní zkouškou ze srovnávacích literatur u Václava Černého. Během pražského jara byl rovněž zvolen do vedení Kruhu nezávislých spisovatelů, sdružujícího nekomunistické autory, a stal šéfredaktorem revue Světová literatura.
Do Paříže a zpět do Prahy Ani pro Jana Vladislava však toto období netrvalo dlouho. Postupně byl opět zbaven všech funkcí a možnosti publikovat. V roce 1975 založil samizdatovou Edici Kvart a poté se stal rovněž signatářem Charty 77. V roce 1981 se po nátlaku Státní bezpečnosti vystěhoval s manželkou do Francie.
Vyučoval pak na pařížské École des hautes études en sciences sociales... V novém tisíciletí se však nakonec Jan Vladislav vrátil zpět do Prahy. V roce 2001 obdržel Státní cenu za překladatelské dílo.
Jan Vladislav patří k překladatelům, kteří mají na svém kontě Shakespearovy Sonety, dále přeložil díla Danta Alighieriho, Victora Huga, Julese Verna, Romaina Rollanda, Jacquese Préverta, Charlese Baudelaira, Michela Butora, Eugenia Montaleho či román Vědomí a svědomí Zena Cosiniho od Itala Sveva a celou řadu dalších autorů.
Posledním dílem Jana Vladislava bylo vyprávění o vlastním životě v rámci cyklu Osudy, který vyrábí ČRo 3-Vltava. To bylo vysíláno na začátku letošního roku. Snad se ho co nejdříve dočkáme i v knižní podobě.
***
Z překladů Jana Vladislava William Shakespeare: Sonety (1955) Carlo Goldoni: Mirandolina (1954) Torquato Tasso: Šeptání noci (1956) Jules Verne: Honba za meteorem (1956) Romain Rolland: Život Beethovenův – Život Michelangelův – Život Tolstého (1957) Alexandre Dumas: Hrabě Monte Christo (1957, s M. Tomáškovou) Jacques Prévert: Jen tak (1958) Michelangelo Buonarroti: Z lyriky (1958) Luigi Pirandello: Sicilská komedie (1960); Šest postav hledá autora (1967) Giuseppe Ungaretti: Cítění času (1961) Bašó: Měsíce, květy (1962, s M. Novákem) Dante Alighieri: Nový život (1967) Charles Baudelaire: Mé srdce, tak jak je (1996) Paul Verlaine: Slova na strunách (1968, s dalšími) Michel Butor: Repertoár (1969); Podivuhodný příběh (1998) Italo Svevo: Vědomí a svědomí Zena Cosiniho (1975)
