Součástí slovenské literární scény byl Rúfus už celé půlstoletí – debutoval v roce 1956 sbírkou Až dozrieme. Na Slovensku jeho knihy vycházejí v desetitisícových nákladech, což v poezii není příliš obvyklé.
Jeho básně byly přeloženy do více než dvaceti jazyků, nejnověji i do čínštiny.
To podstatné je mlčení Rúfus, který se narodil 10. prosince 1928 v Závažné Porubě, představoval pro Slováky významnou přirozenou morální autoritu. Ani v pokročilém věku se nepřestával vyjadřovat k veřejným záležitostem, odsuzoval hlavně nešetrný přístup člověka k přírodě. Slovenští literáti ho třikrát nominovali na Nobelovu cenu za literaturu.
První básně začal Rúfus časopisecky publikovat ve 40. letech 20. století. Od svého debutu napsal více než dvacet básnických sbírek, deset knih pro děti včetně například úspěšných a opakovaně vydávaných Modlitbiček – lyrických miniatur inspirovaných křesťanskými modlitbami.
Rúfus ve svých básních oslovoval čtenáře jednoduchostí a pokorou, s jakou psal o věčných tématech – pravdě, kráse, domově, lásce. „Poezie nemusí nic. Kromě toho, aby byla poezií,“ řekl jednou. A co pro něj byla báseň? „Položiť na stôl presné ako chlieb / alebo voda. Alebo / medzi dva prsty soli. To je báseň,“ napsal v básni Čo je báseň.
Mezi nejpůsobivější díla Rúfuse, pro kterého byla metafora „stavebním principem básně“, patří básnická sbírka Óda na radosť z roku 1981, ve které mimo jiné napsal: „To podstatné je mlčanie.“
