Albrecht v minulosti vedl orchestry a operní domy v Německu, hostoval ve Vídni, Nizozemsku, Londýně či San Francisku. Od mládí se orientoval na dirigování, které studoval v Hamburku. Již v roce 1961 se stal šéfdirigentem v Mohuči. Albrecht dále šéfoval Německé opeře v Berlíně a řídil většinu předních světových orchestrů. Mimo jiné proslul jako interpret méně uváděné české hudby i pozapomenuté tvorby židovských skladatelů z českých zemí.
S Českou filharmonii se nerozešel v dobrém, když v roce 1996 končil, tvrdil, že musel Prahu jako Němec opustit z politických důvodů. V německém tisku se tehdy podle něj psalo, že český orchestr "vyhnal" německého dirigenta.
Výbor Odborového klubu České filharmonie tehdy ve stanovisku zaslaném ČTK uvedl, že Gerd Albrecht jako nejvyšší umělecký zástupce ČF svými výroky již dlouhou dobu poškozuje její dobrou pověst. Výbor tehdy zastupoval údajně kolem 50 ze 117 filharmoniků.
Albrechtovi kritici mu v polovině 90. let vyčítali, že své umělecké a lidské nedostatky přenáší do politické roviny. "Chtěl jsem dělat tu nejlepší práci s Českou filharmonií a snažil jsem se ignorovat ty, kdo byli proti mně," zhodnotil dirigent svůj pohled na tři roky ve funkci. Neprospělo mu ani odmítnutí nabídky na koncert u příležitosti navázání diplomatických styků Vatikánu s Izraelem na jaře 1994.
Konflikt s prezidentem Havlem
Do sporu se Albrecht dostal v roce 1997 i s exprezidentem Václavem Havlem kvůli připravovanému koncertu Verdiho Requiem v terezínském ghettu. Albrecht v listu Frankfurter Allgemeine Zeitung vyjádřil v souvislosti s přípravou koncertu zklamání nad postojem Václava Havla, který podle něho na žádost o záštitu nad projektem vůbec neodpověděl. Podle mluvčího prezidenta Havla Ladislava Špačka pro svůj projekt Havlovu záštitu získal v nejkratším možném termínu.
Úplně standardní přitom nebyl ani Albrechtův nástup do čela filharmonie, v tajných volbách si jej vybrali hráči při japonském turné v říjnu 1991. Ovšem zhruba rok předtím se šéfdirigentem stal Jiří Bělohlávek, nejbližší spolupracovník dlouholetého šéfa Václava Neumanna, který se na protest místa v čele orchestru vzdal. S filharmonií ale Bělohlávek i nadále spolupracoval a v září 2012 se do funkce šéfdirigenta vrátil. Zato Albrechtovi trval návrat k orchestru řadu let.
Albrechtův návrat do Prahy
Filharmoniky znovu dirigoval teprve v únoru 2004 a příležitost opakovaně dostal i později, v roce 2009 dirigoval také Symfonický orchestr hlavního města Prahy (FOK). Českou hudbu ale Albrecht propagoval ve světě i v mezičase, ovšem v čele jiných souborů. V roce 2008 si například nahrávka opery Král a uhlíř od Antonína Dvořáka v nastudování sboru a orchestru Západoněmeckého rozhlasu v Kolíně nad Rýnem pod vedením Albrechta získala prestižní cenu na mezinárodním veletrhu MIDEM v Cannes.
ČTĚTE TAKÉ |
Albrecht si vysoce cenil i další české skladatele, mezi velikány řadil vedle Smetany, Dvořáka či Janáčka také Bohuslava Martinů, Zdeňka Fibicha nebo Josefa Bohuslava Foerstera. "Tím zůstanu nadšen. Těžko hledat něco podobného," řekl v jednom rozhovoru. Věnoval se ale i méně známým komponistům. Během doby, kterou strávil jako šéfdirigent České filharmonie, nahrál s orchestrem i díla pražských židovských skladatelů, kteří zahynuli v německých koncentračních táborech.
