Rodák z tehdy polské Horní Suché absolvoval v roce 1961 studia herectví na brněnské JAMU. Poté prošel divadly v Uherském Hradišti, Mladé Boleslavi, Pardubicích a také Studiem Ypsilon v Liberci a v Praze. Pak zakotvil na české první scéně.
Podle serveru Blesk.cz byl herec delší dobu upoután na lůžko v pražské Vinohradské nemocnici, před časem totiž prodělal srdeční příhodu a špatně se pohyboval. Kvůli výpadkům paměti nedávno vzdal i svou hereckou práci.
"Poslední rozloučení se uskuteční za účasti veřejnosti v pátek 23. března od 14:00 hodin ve Velké obřadní síni strašnického krematoria v Praze," řekl mluvčí činohry Tomáš Staněk.
Poslední filmovou roli ztvárnil v pohádce Václava Vorlíčka Saxána a Lexikon kouzel. „Měl jsem ho rád, docela často jsem ho obsazoval, byl to spolehlivý herec. V posledních letech však na něm bylo znát, že není úplně zdráv. Skon manželky ho velice ranil – stal se poté trochu nabručeným samotářem, ale samozřejmě jsme to všichni respektovali,“ reagoval na jeho skon Vorlíček.
Bronislav Poloczek ve filmu Černí baroniDo diváckého povědomí se tento herec zapsal především díky svým rolím filmovým a televizním. Před kamerou vytvořil desítky postav.
Zahrál si například ve filmech Já nejsem já, Discopříběh 2, Černí baroni, Rebelové, Der Lebensborn - Pramen života nebo také v televizních seriálech Létající Čestmír, Arabela se vrací, Náhrdelník, Hospoda, Život na zámku či Ulice.
Proslavila ho role kapitána Ořecha v adaptaci románu Miloslava Švandrlíka Černí baroni, nebo seriál Hospoda, ve kterém ztvárnil štamgasta Tomáše Babulu.
Robustní lenoch
Od roku 1956 byl členem polského souboru Těšínského divadla v Českém Těšíně, kam nastoupil původně jako kulisák.
Uměl senzační polský boršč"Pocházel z Těšínska, byl šlonzák a měl také polskou národnost a stále mluvil měkce a mně se to líbilo, zdálo se mi to dobré a osobité pro naši poetiku," vzpomíná na Bronislava Poloczka zakladatel Studia Ypsilon Jan Schmid. "Chtěl jsem, aby každý herec byl typ, kterého něco charakterizuje. A pokud jde o něj jako o člověka, byl zakletý v jedné věci. Uměl senzačně vařit polský boršč a když se do něj pustil, dělal to dva dny, A ten polský boršč je úplně jiný než ruský, je to takový čirý a a nádherně červený. A takový člvoěk byl pro mě vždycky i Broňa Poloczek.“ |
O čtyři roky později debutoval na filmovém plátně. Jeho první filmová role byla v romantickém filmu Valčík pro milion z roku 1960. Studium herectví na brněnské JAMU úspěšně dokončil o rok později.
S Vladimírem Menšíkem ve filmu Mladé víno.
V činohře Národního divadla uplatnil svůj robustní zjev i halasný projev, které souzněly s postavami Moliérova Tartuffa, Dantona z Dantonovy smrti, Falstaffa z Krále Jindřicha IV., Tělegina ze Strýčka Váni, Doolittla z Pygmalionu či vrchního a Kláska z Lucerny.
Na plátně se prosadil převážně jako veseloherní typ v nejrůznějších úlohách chvastounů, žoviálních a prostoduchých náfuků, lenochů, podvodníčků, pokrytců a intrikánů. Často hrál i v detektivkách.
Napočítat do tisíce a oddělat se
S touto "šarží" občas kontrastovaly jeho role na české první scéně, zejména v komorních citlivých textech. Před deseti lety mu například v Divadle Kolowrat zatleskal rakouský dramatik Peter Turrini za parádní výkon v monodramatu Hotovo, konec!
Jako štamgast Babula v seriálu HospodaByl monologem člověka v krizi, který prohlásí, že „napočítá do tisíce a oddělá se“. Turrini tehdy ocenil humor, který Poloczek do chmurného textu vnesl, i to, že životního ztroskotance vylíčil s velkou dávkou sympatie.
Poloczek hru objevil sám a dva roky se na její uvedení připravoval. Vůbec poprvé ji inscenoval v roce 1997 vídeňský Burgtheater.
Za „svého herce“ ho tento autor označil v roce 2006, kdy na stejné komorní scéně sledoval další svou hru Josef a Marie, v níž Poloczek exceloval s Emílií Vášáryovou. Šlo o příběh dvou osamělých lidí, uklízečky a pracovníka ostrahy, které dá jednoho večera ve skladě supermarketu dohromady náhoda. I u toho byly televizní kamery.
