27. února 2018 6:34 Lidovky.cz > Zprávy > Domov

Nacisté ho poslali do lágru, komunisté šikanovali. Zemřel jeden z posledních studentů zatčených v roce 1939

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 7Diskuse
MuDr. Josef Dvořák, jeden ze studentů zadržených nacisty 17. listopadu 1939. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy MuDr. Josef Dvořák, jeden ze studentů zadržených nacisty 17. listopadu 1939. | foto: Rodinný archiv.

PRAHA V pokoji na vysokoškolských kolejích spí tři mladí muži. Jejich klid ale naruší křik, který se začne ozývat nad ránem. Náhle se rozletí dveře a do místnosti vtrhnou jednotky SS. Všechno prohledávají, studenti nesmějí vycházet ven a čekají, co se bude dít. Je 17. listopad 1939 a Němci zanedlouho převezou řadu mladých lidí do koncentračních táborů. Bude mezi nimi i Josef Dvořák, který přežije nejen nacistické běsnění, ale i následnou pomstychtivost komunistů. Jeho život skončil až 14. února 2018.

Demonstrace proti okupaci

Když byla v noci z 29. na 30. září 1938 podepsána Mnichovská dohoda, a vznikl tak Protektorát Čechy a Morava, mnoho občanů s tímto krokem zásadně nesouhlasilo. Proti nacistické okupaci protestovalo 28. října 1939 asi sto tisíc lidí. Mezi nimi byli i mladý medik Jan Opletal a dělník Václav Sedláček, kteří svůj odpor zaplatili životem.

Hitler vnímal vysokoškoláky jako velkou hrozbu a byli mu trnem v oku. Pohřeb Jana Opletala, při kterém se opět mohutně demonstrovalo, proto využil jako záminku k uzavření vysokých škol, zastřelení studentských vůdců a transportu dalších 1200 studentů do koncentračních táborů.

Na podzim 1939 bylo Josefu Dvořákovi pouhých dvacet let a kromě studia také zasedal ve školské samosprávě. Právě její členi byli onoho 17. listopadu kolem poledne pozvání na schůzi. Při vstupu do místnosti si nacisté zapisovali nejen jejich identitu, ale i jména a bydliště rodičů. Následně studenty poslali, aby se oblékli a zabalili na cestu. K večeru je v náklaďácích převezli na brněnské nádraží a následně nahnali do vlaků. Celou cestu byla zatemněná okna, zajatci spolu nesměli mluvit a hlídala je všudypřítomná stráž.

Transport dojel nejprve do hlavního města, kde se k nim připojily vagony s dalšími studenty pozatýkanými v Praze, a následně do tábora Sachsenhausen-Oranienburg. „Řvali na ně, svítili reflektory a bylo jim sděleno, že kdo neuposlechne, bude zastřelen. Pak je ostříhali a odvedli do baráků, kterým se říkalo malý lágr. Tam byli i židovští vězni,“ vzpomíná na vyprávění Josefa Dvořáka jeho synovec Pavel Grepl.

Život v koncentračním táboře

„V táboře je trápil hrozný hlad, dostávali nějakou nedobrou polévku, která vypadala jen jako obarvená voda a trochu chleba, margarínu, marmelády. Někdy toho chleba bylo trošku víc, mohli si i nějaký koupit za peníze, které jim posílali z domova, stejně jako balíčky s potravinami. Jenže strýcův otec byl již v důchodu a nevydělával a doma byli ještě dva sourozenci, takže nedostával nic. Jeden jeho přítel se v dopise zmínil své mamince, že jeho kamarád nic nedostává, a tak tahle jeho maminka začala posílat balíčky i mému strýci. Nesmírně si toho vážil,“ říká Grepl.

Hlad ale nebyl jediným problémem. Vězně mučily i kruté mrazy, teplota padala až minus 30 °C. Dozorci je i přesto nechávali stát venku třeba několik hodit. „V jeden den tam umrzlo prý až sto vězňů,“ dosvědčil pan Dvořák, který se o nacistickém mučení příliš zmiňovat nechtěl. Vzpomínal raději na to, jak se spřátelil s ostatními studenty a jak jim jeden docent, který byl do tábora přivlečen vlastně omylem, občas přednášel.

MuDr. Josef Dvořák

Josef Dvořák se narodil 18. února 1919 v Krasicích, dnešní části Prostějova. Kromě něj měli rodiče ještě další dvě děti.

Celá rodina žila v chudých poměrech. Maminka velmi brzy zemřela a tatínek skoro nepracoval, takže si mladík musel už při studiu na gymnáziu vydělávat doučováním. Na univerzitu mohl nakonec nastoupit jen díky finanční podpoře manželů Večeřových.

Po válce vystudoval lékařskou fakultu v Brně, kde promoval v roce 1949.

S manželkou měl 3 děti, dva synové ale zemřeli. Dcera je dnes zubní lékařkou.

Soudruhu, vstup do strany!

Díky vyjednávání a mnohým ústupkům tehdejšího prezidenta Emila Háchy byli nakonec studenti puštěni na svobodu. Josef Dvořák odešel až mezi posledními, před Vánocemi roku 1942. „Po propuštění se každý musel hlásit na policii, strýc to udělal v Určicích, tam si ale jeho propouštěcí lístek z koncentráku nechali a on pak po válce neměl důkaz, že tam byl, takže mu to museli dosvědčit jeho kamarádi. Měl různé zdravotní potíže, třeba z dýchacími cestami, což bylo způsobeno nošením  pytlů s cementem,“ vypráví Grepl.

Po válce byl Josef Dvořák přijat ke studiu na vysněnou lékařskou fakultu v Brně, kde také úspěšně odpromoval. Další těžkosti na sebe ale nenechaly dlouho čekat, přišly záhy po únorovém převratu. „Soudruhu, ty jsi prý byl v koncentračním táboře, tak to určitě vstoupíš do strany,“ požadovali komunisté. Na to ale mladý lékař odpověděl, že to určitě neudělá. Nový režim totiž považoval za stejně tvrdou diktaturu, jakou byl nacismus.

Život v komunismu i po něm

Komunisté se mu pak snažili život všemožně znepříjemnit. Když chtěl kupříkladu pracovat v olomoucké nemocnici na interně, referentka mu sdělila, že má příkaz preferovat kádry. Nejprve tedy dostal místo v Rýmařově, později byl přemístěn do Štenberku.

„Komunisti mu dělali schválnosti. Třeba ve Šternberku mu nepřidělili byt, dali mu ho v Prostějově, tak musel vstávat ve 4 hodiny ráno a dojíždět. Musel se pořád někoho doprošovat, protože takhle to dál nešlo. Po prosbách dostal místo závodního lékaře v Olomouci, tam byl asi 7 let. Pak pracoval jako radiolog. Tahle práce se mu líbila,“ vypráví dál jeho synovec.

Přes všechny těžkosti se Josef Dvořák dožil vysokého věku 98 let. S manželkou, kterou si vzal už v roce 1949, měl tři děti. „Strýc byl do poslední chvíle života hodně vitální, cvičil a neustále se vzdělával. Učil se italsky a pořád si opakoval nějaká slovíčka a četl knihy,“ dodává Grepl. 14. února 2018 ale vydechl naposledy, a tak odešel i jeden s posledních pamětníků, který přímo zažil zatýkání studentů 17. listopadu 1939.

  • 7Diskuse




Najdete na Lidovky.cz