Pito nebo dia pivo. Anebo také nepovedený pokus jménem Gejzír, kdy se se svým týmem pokoušel udělat pivní sekt. Všechny tyhle zlepšováky nesou podpis Vladimíra Černohorského. Ještě letos v červenci poskytl rozhovor Lidovým novinám pro prázdninový seriál Lidé od piva.
V něm se například vyznal, že jeho největším štěstím bylo vařit klasickou desítku a dvanáctku. „Což taky považuji za úplně nejtěžší. Tato piva jsou čistá, a je v nich proto znát každé zaváhání. Naopak u svrchně kvašených piv je možné leccos oku i chuti skrýt,“ říkal. Zřejmě i proto je Únětický pivovar, v němž pomáhal s obnovou výroby a dělal vrchního sládka, proslavený právě českou „klasikou“.
Od poloviny šedesátých let pracoval v Pokusném a vývojovém středisku pro pivo a slad v pražském Braníku. Po revoluci se Černohorský vydal do Německa. Kromě Únětic až do své smrti sládkoval v rakouském zámeckém podniku Schlossbrauerei Weinberg.
