Herečka zemřela v léčebně dlouhodobě nemocných na pražských Malvazinkách. Uvedl to server Novinky.cz. "Mohu to potvrdit, je to pravda," potvrdil zprávu serveru šéf KSČM Vojtěch Filip. V květnu ležela Švorcová v umělém spánku po zápalu plic v Ústřední vojenské nemocnici v Praze, selhávaly jí důležité životní funkce.
FOTOGALERIE |
Podívejte se na momentky ze života Jiřiny Švorcové.Absolventka DAMU Švorcová byla dlouhá léta hrála v Divadle Na Vinohradech. Před rokem 1989 byla členkou Ústředního výboru komunistické strany. "Byla vynikajícím člověkem, herečkou a recitátorkou, který nezradil své přesvědčení a zaslouží si úctu," řekl Filip.
O ŽIVOTOPISNÉ KNIZE |
Na veřejnosti naposledy objevila v únoru na akci TV Barrandov, která reprízovala normalizační seriál Žena za pultem. I přes desítky rolí, které vytvořila, vnímala velká část veřejnosti Švorcovou především po listopadu 1989 jako zapálenou komunistku, kterou zůstala i po převratu, a představitelku minulého režimu.
"Zdravíčko v těchto letech už tolik neslouží," řekla tehdy s tím, že většinu dní tráví doma. "Ven se ze zdravotních důvodů až tak moc nedostanu," připustila začátkem roku.
STRANICKÁ KARIÉRA
Narodila se v Kociánovicích u Hradce Králové jako nejmladší ze čtyř dětí v chudé rodině. Když jí bylo pět let, otec zemřel a rodina se přestěhovala do Prahy. Do komunistické strany vstoupila Švorcová již v roce 1946. Do významných funkcí se prosadila v období normalizace - v roce 1972 se stala předsedkyní Svazu českých dramatických umělců a od roku 1976 byla členkou ústředního výboru KSČ. Švorcová absolvovala v roce 1950 DAMU a o rok později nastoupila jako nadějná herečka do tehdejšího Ústředního divadla Československé armády, dnešního Divadla na Vinohradech. Na jeho scéně vytvořila až do svého odchodu v roce 1990 desítky rolí. V roce 1976 je zvolena do ÚV KSČ a stává se také předsedkyní nově vzniklého Svazu českých dramatických umělců, kterou zůstala až do jeho zániku v roce 1990. V roce 1978 získala Řád Vítězného února, tedy jedno z nejvyšších vyznamenání socialistického Československa, a o šest let později dostala titul národní umělkyně. Své postoje nezměnila ani po sametové revoluci, zůstala zapálenou komunistkou. Pokračovala v angažování se ve prospěch komunistické myšlenky, působila na kampaních a akcích KSČM jakožto recitátorka komunistické poezie. V roce 1996 neúspěšně kandidovala za KSČM do Senátu na Litoměřicku. Zdroj: wikipedia.org |
