Obdivovatelky i příznivce Petra Zídka musím nejprve uklidnit. Kolega čerpá řádnou dovolenou, proto se v jeho rajonu vystřídají náhradníci.
Prý žijeme v internetové éře, kdy je vše dostupnější a každý si bez omezení může zjistit, co potřebuje. Optimisté zapomínají dodat, že dotyčný musí především chtít něco hledat.
Patříte-li do nevelké komunity lidí, kteří poslouchají takzvanou vážnou či klasickou hudbu, a z čirého rozmaru ji nekradete, ale kupujete na fyzických nosičích, určitě ke shánění nových nahrávek užíváte internet. Je možno zde získat kusy v běžné obchodní síti nedostupné a poslechnout si skladatele v Česku neslýchané. Tak to ostatně mají zařízeno i jiné komunity.
Výjimečný je přístup některých internetových prodejců vůči milovníkům „smutné hudby“, chtějí, aby tato záliba byla opravdu exkluzivní, a proto zájemce z řad nezainteresovaných odrazují tím, že náhodně k nahrávkám rozmisťují matoucí anotace. Nejprůkaznější je příklad: server největšího tuzemského maloobchodního prodejce. Zde vládne přesvědčení, že znalec fintu prohlédne a pobaví se, náhodného návštěvníka stránek je nutno oklamat a tím i napálit při nákupu, v tom jdou zjevně stranou i dlouhodobé obchodní zájmy.
Představte si, že jste dychtiví koupit si něco od Josefa Haydna a narazíte na nahrávku jeho oratoria Roční doby s následující anotací: „Haydn vytvořil dva velké soubory symfonií - Pařížský a Londýnský a pak řadu symfonií, mezi jimiž vynikají svou kvalitou především symfonie 88 a 92 obě v G dur, které navazují na Pařížský soubor.“ Dobrá, někdo spletl popis, který s dílem vůbec nesouvisí. Ale co si pomyslet u anotace Monteverdiho madrigalů, kde stojí psáno „Záznam světoznámé opery“. To už člověk zpozorní, neuteklo mi něco? Není to dosud neznámá a nově objevená Monteverdiho opera? Zbytek světa o téhle opeře mlčí. Z hlediska obchodního je to podvod, objednali jste kančí kýtu, doručí vám sójové maso. Když vám nalhávají, že Karel Ančerl (zemřel v roce 1973) nahrával ještě v roce 2004, přemítáte, co se skrývá za obalem nabízených CD.
Jenže hledač naráží na skutečné perly, které mohou obchodníka nutně postavit do nepříjemné pozice při reklamaci. Naivní člověk, který věří prodejci, si třeba koupí „3 dílné CD kde jsou 2 opery Žena bez šatů od Huga von Hofmannsthala a Vídeňská filharmonie od Sir Georg Solti“, a pošťák mu přinese operu jen jednu, a to od Richarda Strausse Žena bez stínu (Die Frau ohne Schatten).
To zklamání, že Straussův libretista se nezmohl na partituru a že neexistuje nějaká opera o vídeňském orchestru. Kdyby byl prodejce alespoň důsledný a lhal pořádně u každé položky, mohlo by to být dobrodružné i pro znalce. Takhle je to pouze matoucí. Na druhé straně světovým prodejcům chybí odvaha i k tomuhle odvazu.
O autorovi| MARTIN ZVĚŘINA, komentátor LN
