Lidovky.cz: Jaká byla vaše role ve vzniku Bitcoinu?
V devadesátých letech existovalo hnutí lidí, kteří věřili, že technologie je forma moci a musíme k ní demokratizovat přístup. Jmenovalo se to The Free Software Movement, a cílem bylo vytvořit nové technologie, které ji zpřístupní lidem. A toho jsem byl řadu let součástí.
Sám jsem v začátcích Bitcoinu vytvořil hodně věcí. Například první bitcoinovou směnárnu ve Velké Británii, standardizační proces pro protokol Bitcoinu, hodně softwaru, různé peněženky, jeho první alternativní implementaci.
Lidovky.cz: O Bitcoinu mluvíte jako o hnutí, nikoli nástroji. Kde vidíte ten rozdíl?
Je to rozhodně hnutí. Hodně lidí si myslí, že to je jenom nějaká abstraktní, matematická věc, co existuje kdesi ve vesmíru, ale je to formováno lidmi. Lidé, kteří na něm pracují, je to společenský systém – developeři, těžaři, uživatelé – a ti mají společnou vizi, která je spojuje. Často to jsou lidé, co přemýšlí nad tím, jak používat technologii jako mocenský nástroj a realizují pomoci ní svou vizi.
  |
Lidovky.: A co je ta vize?
Jsou to peníze, se kterými pracují lidé, kteří si jsou všichni rovní. Peníze, které nemůžou kontrolovat centrální banky ani vlády. A ta otázka o centrálních bankách je důležitá, protože ve dnešní ekonomii mají banky více moci než politici.
To platí dvojnásob v západním systém, tedy systému kapitalistickém, který je logicky soustřeďován zejména kolem peněz. Všichni pracují v zaměstnání, které často nenávidí, aby si vydělali peníze, které jsou jenom číslo v centrálním počítači. Takže se všichni fakticky dřou pro něco, co má absolutně abstraktní hodnotu. A to je podle mě forma společenské kontroly.
Amir Taaki.
|
Lidovky: A Bitcoin má podle vás být pro tento systém alternativa, nebo něco, co ho doplňuje? Bude někdy dost stabilní, aby utáhl chod celé země?
Bitcoin je ta nejnadřazenější forma peněz, protože když centrální banky chtějí vytvořit více peněz, tak jednoduše nafouknou svoje vlastní finanční zásoby. A to je parazitické – protože lidé ve společnosti pracují, a tím se vytváří hodnota. A to banky zneužívají. Ale zároveň se nemůžeme vrátit k výměnnému obchodu, to se nestane, a proto je Bitcoin krok správným směrem.
Lidovky.cz: Bitcoin také umožňuje volný chod kapitálu. Vidíte v tom potenciální nebezpečí?
Volný chod kapitálu je skvělý pro aktivisty, jako jsem já, kteří jsou kriminalizovaní státem, protože naše ideologie reprezentuje něco, co ohrožuje západní neoliberální systém. V budoucnu se to může obrátit, kdyby se naše ideologie stala tou centrální, tak ji Bitcoin může ohrožovat. Teď nám ale dává velkou výhodu v boji proti centralizovaným států, takže bychom ho měli podporovat.
To, čeho se lidé nejvíce bojí, je myšlenka, že Bitcoin může být zneužitý k financování teroristických skupin, což je pravda. Zároveň ale i proti mně teď například britská vláda vede vyšetřování z terorismu.
Lidovky.cz: A jste terorista?
Podle definice britského práva jsem terorista. Protože terorista je někdo, kdo použil ozbrojené násilí k dosažení ideologického nebo náboženského cíle.
Lidovky.cz: Jak jste se tedy vůbec dostal do Prahy? Nebyl vám zabavený cestovní pas?
Na jeden rok, ano. Ale déle si ho nemohli nechat, aniž by se mnou začali soudní proces.
Lidovky.cz: Bojoval po boku rojavských Kurdů, tedy v syrském Kurdistánu, proti Islámskému státu.
A to ze mě dělá teroristu. Kdybych bojoval za peníze, to by ze mě dělalo vojáka, ale bojovat za za svobodu, to je terorismus – protože bojujete za ideál. A to kus toho, co je špatně se západem. Je to společnost, která není vedená ideálem, je to společenství nicoty, a lidé často jsou jenom prázdné nádoby, kontrolované určitým mechanismem, který má za úkol jenom zůstat stabilní.
Současný západní systém, který je založený na tom, že lidé koexistují v mechanickém světě, a rádoby se k sobě chovají dobře. Ale aby to šlo udržet v chodu, to reálně požaduje hodně vykořisťování a násilí. Ale ve skutečnosti to nemá žádný smysl.
Když se projdete po ulici, nebo jste například na letišti – tak vidíte všechny ty baby boomery, co náhodně přelétají mezi zeměmi a neví proč, letí tam jenom, aby viděli nějaké budovy a udělali si nějaké fotky, a to tu kulturu vysává. To je degenerace západního systému – jsme v posledních dnech Říma, je to strašně podobné.
Lidovky.cz: Tím myslíte, že takzvaný západní systém musí něco nahradit?
Nejen musí nahradit, ale už nahrazuje. A musíme se podívat na to, jaké věci ho nahrazují. Islamistický terorismus, který se teď snaží i o expanzi do Asie, vzestup krajní pravice – dokonce i v Německu. A tahle společnost je slabá, není připravená se s tím vyrovnat, protože sama nemá žádný cíl ani smysl kromě udržování stability.
Upřímně i člověk, co se připojil k Islámskému státu, je svobodnější, než někdo v západní společnosti. Má smysl života, bojuje za svou vizi – a ano, je to špatná ideologie, ale pořád je to člověk, který má určitou motivaci a ta ho táhne. Tak se vytváří hodnoty, pnutí mezi různými ideologiemi, hodnotami, systémy víry, a když tohle vyjmeme ze společnosti, zbudou z nás jen roboti, kteří se pouze snaží udržet status quo.
Proto například Rusko vyhrálo ve střední Asii a vítězí na Blízkém východě, mají cíl, vojáci se učí o Rusku, jeho ideologii, za něčím míří a tak směřují své snahy – nejde jenom o hašení jedné krize za druhé bez jakéhokoli směru či snahy o růst, jako je tomu u Spojených států.
Lidovky.cz: O Kurdech a tom, o co se v Rojavě snaží, říkáte, že jejich snažení je jedinou smysluplnou cestou k míru na Blízkém východě.
Cílem projektu Rojava je vytvořit novou, demokratickou společnost na Blízkém východě. A Kurdové chápou, že bohatství Blízkého východu pochází z toho, že je hodně různorodý – plný různých systémů, etnicit či náboženských přesvědčení, které jsou zapředené do národních států. A aby si mohli udržet moc všechny tyhle věci musí potlačovat a potírat, z čehož vzniká vzájemná agrese. Proto je řada z nich autoritářská.
Kurdistán leží mezi čtyřmi zeměmi – Tureckem, Sýrií, Irákem a Íránem, takže by museli získat území ve čtyřech státech. A to by plodilo další agresi. Takže jejich myšlenka je zbavit se národního státu, který na Blízkém východě jednoduše nemůže fungovat, protože je natolik rozmanitý, že by vždycky existovala skupina lidí, kteří jsou jím znevýhodnění.
V tom pramení hodně světových konfliktů – model západního národního státu nefunguje s mentalitou lidí, kteří žijí v jiných částech světa. Mají vlastní kulturu. Nejde na ně prostě nasadit systém, který jim není přirozený. To je jeden z velkých mýtů moderního světa, že jsme všichni stejní a chceme to samé, a tak bychom měli všechny bez rozdílu integrovat do jedné obrovské, homogenní masy. Já například vůbec nerozumím ruské mentalitě.
Mír na Blízkém východě určitě nepřinese Turecko, centralizovaný stát založený na turecké etnické identitě. Sýrie a její arabský, národní socialismus také ne. Stejně tak to nebude Írán, který je založený na právu Ší’a. Nebude to ani Saudská Arábie, Izrael – žádná z těch zemí nevyřeší konflikt mezi tak velkým množstvím různorodých skupin. Potřebný je nový systém, který bude založený na určitých hodnotách, spirituálních a osobních. To má být Rojava, ideologické hnutí, které lidi sjednotí za jedním cílem, demokratická civilizace, která integruje všechna vlákna blízkovýchodního společenství.
Lidovky.cz: Co vás přimělo se ke Kurdům přidat a bojovat s nimi?
Vydal jsem se tam, protože jsme anarchista a tohle je anarchistická revoluce. Představte si, že si léta říkáte anarchista a najednou tohle vidíte, někoho, kdo se skutečně snaží o anarchistickou revoluci tam, kde je potřebná. Takže jsem jim chtěl pomoct, například jsme postavili továrnu na umělé hnojivo, dělal výzkum na solární panely, organizoval jsem hodně ekonomických projektů.
Lidovky.cz: Tak jste ale nezačal. Nejprve jste byl v Rojavě jako voják.
Když jsem se tam dostal, byla válka, takže všechny posílali na frontu. Tam jsem byl pár měsíců, naučil jsem se o tom, jak to tam funguje, udělal jsem si tam přátele a dostal jsem se k jejich ekonomům, se kterými jsem spolupracoval.
99 procent války strávíte nicneděláním. Postáváte, kouříte a pijete čaj. Spíte asi čtyři hodiny denně a osm hodin máte hlídku. A kvůli tomu, že hodně málo spíte, jste hodně unavení, takže hodně vaší mentální energie je vypotřebováno snahou zůstat vzhůru. Je tma, nic nevidíte, často prší, je mokro, nic nevidíte, neslyšíte, jste vlastně cíl, a když udeří Islámský stát, začnou na vás střílet.
Byl jsem jenom ve třech bojích, a bylo to hodně vzrušující. Jste na frontě, a před vámi jsou islamisté, a lidé chtějí bojovat. Viděl jsem ženy, jak brečí, protože je neposlali na bojiště. Chcete bojovat. Ale tragédie války je samozřejmě ztráta lidského života, ztráta svých přátel.
Lidovky.cz: Zmínil jste ženské vojačky. Jak jejich přítomnost změní frontu?
Liberální feminismus selhal v osvobození žen, protože je založený na tom, co chtějí muži. Chtějí stejné platy, stejnou moc – ale vždy je to srovnávání se s muži. Pro svobodné ženy je hodně důležité se moct organizovat mezi sebou, mít vlastní instituce, vlastní nástroje moci. A muži a ženy jsou jiní, jinak se organizují, formují jiné vztahy. Ženské vztahy jsou často založené na empatii, jednotě, a to je kriticky nutné v každém společenství, které je teď příliš nastavené podle mužů a systémů, které vytváří.
Matky, které mají politickou moc, nebudou chtít poslat své syny a dcery do války, která nemá smysl, protože s nimi sdílí určité téměř posvátné pouto. A to je významná spirituální hodnota, o kterou svět přišel. Takže ženy nejsou jen schopné zabíjet, ale také přinášejí hodnoty, které v armádě chybí, jako etiku a morálku.
