Sobě vlastním způsobem odůvodnil prezidentovo mlčení jeho mluvčí: „Svůj odvážný projev už pan prezident pronesl. Když za počínající normalizace prohlásil, že nesouhlasí s okupací. Za tento postoj byl vyhozen z práce, z Vysoké školy ekonomické. Takový projev vydá za tisíce čistě formálních a neupřímných proslovů, které 21. 8. jistojistě zazní.“
KAMBERSKÝ: Házejte na Babiše vajíčka, ale ne během piety |
Všimněte si již první věty, která implikuje, že by projev hlavy státu k události staré půl století měl být „odvážný“. Myslím, že většina občanů má na takový projev úplně jiné požadavky. V první řadě by měl stmelovat národní společnost připomenutím jejího kolektivního zážitku. Společně prožitá minulost, ta velkolepá i tragická, je a vždy byla důležitým pojítkem mezi lidmi, kteří se rozhodli tvořit jeden národ. Miloš Zeman takové projevy pronášet neumí, takže je dobře, že mlčí.
Pozoruhodná je také představa, že když se politik k něčemu vyjádřil rok po promoci ve své soukromé záležitosti, už toto téma navždy vyčerpal. Vydávat nesouhlas se „vstupem vojsk“ u stranické prověrkové komise za projev „odvahy“ je také poněkud... odvážné. Podobně se zachovaly statisíce dalších lidí, spíše než o projev odvahy šlo o projev zachování vlastní integrity a elementární sebeúcty. Na rozdíl od mnohých dalších komunistů vyloučených ze strany si Miloš Zeman nemusel hledat práci jako topič, čerpač nebo řidič tramvaje. Z VŠE nebyl vyhozen, ale propuštěn poté, co byl zrušen ústav, kde působil. Dál mohl publikovat pod pseudonymem odborné články, v zahraničí i pod vlastním jménem a po roce našel místo ve svém oboru v organizaci Sportpropag. Což byla taková typická normalizační zašívárna, v níž našli útočiště mnozí vyhození reformní komunisté, například významný sociolog Pavel Machonin.
Jako čechoslovakista jsem šťastný, že místo českého prezidenta pronesl projev k srpnové invazi prezident slovenský. Tak jako mnohým dalším lidem v Česku je mi Andrej Kiska po všech stránkách mnohem bližší než jeho český protějšek.
Na Miloše Zemana se dobře hodí parafráze starého latinského si tacuisses, philosophus mansisses – když mlčí, zůstává prezidentem. Bylo by skvělé, kdyby se rozhodl mlčet i během dalších velkých výročí, která nás čekají, zejména na sté výročí republiky. A úplně ideální by bylo, kdyby zmlkl i jeho mluvčí. Ale tolik štěstí nás zřejmě nepotká.
