Když jsem v lednu napsal svůj článek Ohrožuje nás superdebilita (LN 30. 1.), v němž ukazuji, že prezident republiky kritizuje Ferdinanda Peroutku na základě citací, které buď nejsou citace, nebo patří někomu jinému, ve snu by mě nenapadlo, že se o věci bude mluvit další tři měsíce. Čekal jsem, že Miloš Zeman uzná, že se mýlil, a krátkou omluvou bude věc vyřízena. Místo toho jsme svědky divadla, které se nedá nazvat jinak než trapné: prezidentův mluvčí již čtvrt roku hledá neexistující článek, který jeho pán před desetiletími prý jistojistě viděl na určité části stránky týdeníku Přítomnost.
K tomu pak „uveřejňuje“ další Peroutkovy články, které mají dokazovat jeho selhání. Uvozovky u slova uveřejňuje nejsou náhodou: články uveřejnil již Ferdinand Peroutka, nedávno byly všechny zpřístupněny digitalizováním časopisu Přítomnost a některé z nich navíc vyšly i knižně. Jako ten poslední, Dynamický život z dubna 1939, který je přetištěn v antologii O věcech obecných II (SPN Praha 1991, s. 460–463).
KAMBERSKÝ: Radši pomáhejme Ukrajincům, než Afričanům |
Prezidentův mluvčí doprovází přetištění Peroutkových článků na oficiální webové stránce hlavy státu komentáři, které dokazují, že o době, kdy byly texty publikovány, má naprosto zkreslené představy a že nedokáže ani přečíst a interpretovat jednoduchý text. Článek, který je výjimečně odvážnou kritikou Adolfa Hitlera v okupované zemi a který – kromě jiných – přivedl Peroutku na šest let do nacistického koncentračního tábora, má Jiří Ovčáček za doklad Peroutkova „selhání“ a poplatnosti protektorátní ideologii. Názory historiků, kteří věc uvádějí na pravou míru, pak pan Ovčáček označuje za „účelové“.
Marně přemýšlím, jaký může mít účel to, co činí – nepochybně se souhlasem prezidenta – Jiří Ovčáček. Jaký politický či jiný zisk plyne z očerňování významného novináře, který se jistě mnohokrát ve svých textech mýlil jako všichni smrtelníci, který ale rozhodně nebyl „fascinován“ nacismem? Chce snad Miloš Zeman Peroutkovým prostřednictvím dráždit a urážet tu vzdělanější a inteligentnější část české společnost, která ho nevolila a asi volit nebude?
V každém případě je nejvyšší čas toto mimořádně trapné divadlo ukončit. Aby se pak za sto let o Miloši Zemanovi nepsala jako o prezidentovi, který velkou část svého mandátu hledal neexistující text Ferdinanda Peroutky.
