Do těchto časů dávno minulých nás vrací způsob, jakým se v Praze reguluje parkování. Jako by nebylo zákona o Velké Praze (1922), který sloučil do té doby samostatné obce a města do jednoho celku, řeší dnes parkování každá městská část samostatně. Kdo bydlí v Troji, nezaparkuje v sousedních Holešovicích. Nuselan se bojí vydat na Žižkov, ale ne proto, že tam vládne neřest, jak se domnívala dobrá paní Šefelínová z Poláčkových Mužů v offsidu, ale prostě proto, že za parkování tam dá nekřesťanské peníze.
Z chvályhodné snahy zajistit místo na parkování pro místní vzniklo něco, co vůbec nefunguje. Jak nedávno zjistily Lidové noviny, parkovacích karet vydávají Prahy 1, 2, 3 a 7, kde je parkování regulováno, zhruba o pětinu více, než je počet všech míst k zaparkování. Kdyby o ně požádali všichni, kdo mají nárok, byl by nepoměr ještě větší. (Nárok mají ti, kdo mají trvalé bydliště. Kdo v městské části „jen“ vlastní dům nebo byt, zaplatí za kartu až desetinásobek – další absurdita systému.) Takže místním zákaz parkování pro „přespolní“ žádnou jistotu, že zaparkují, stejně nepřinese.
Parkovací karty a automaty jsou fakticky další daní. To, co bylo dříve zdarma, bude nyní zpoplatněné, a plátci diskriminováni podle místa trvalého bydliště. To je také důvod, proč má absurdní zřizování zón regulovaného stání tak širokou podporu napříč politickými stranami: přinese desítky miliónů do rozpočtů městských částí.
Pražský parkovací problém má dvě příčiny: za prvé fakt, že Pražané autem jezdí rádi a má ho tu každý druhý. A za druhé to, že do metropole míří denně nejčastěji za prací desetitisíce lidí z blízkého i vzdáleného okolí. Již z toho je jasné, že to není specifický problém Holešovic nebo Vinohrad, a že jej tedy musí řešit Praha, nikoli městské části.
Jak? Řešení je známé a banální. Budovat velká záchytná parkoviště na konečných stanicích metra, stavět parkovací domy na křižovatkách veřejné dopravy. Rozvíjet veřejnou a sdílenou dopravu a motivovat lidi, aby ji používali.
Pokud někdo dojíždí do Prahy do práce z nějaké vesnice u Benešova, jinak než autem se do metropole nedostane. Ale na jejích hranicích je třeba ho přesvědčit, aby přestoupil na hromadnou dopravu. Což v praxi znamená na prvním místě, aby měl jistotu, že zde vždy za rozumnou cenu zaparkuje. Kromě populistického snížení cen ročních permanentek neudělalo současné vedení Prahy pro větší atraktivitu městské dopravy nic. Kde je slibovaný autobus spojující skrze tunel Blanka Kobylisy a Smíchov? ROPID, který v Praze organizuje veřejnou dopravu, odmítá jeho zavedení s argumentem, že je o něj příliš velký zájem, takže by byl drahý. Dokonalý Kocourkov. Zrušme magistrát – a nikdo to nezaregistruje. Některé části Prahy už ostatně s odtržením začaly koketovat.
