Kyncl se po okupaci Československa, podobně jako mnozí jiní, ocitl v situaci, kdy se musel rozhodnout, zda odejde do exilu a přehodnotí tím veškeré své jistoty. Nakonec emigroval do německého Düsseldorfu. Vystudoval zde Akademii umění a posléze se zde usadil natrvalo. Hodně se stýkal s dalšími emigranty, jako byli Jiří Kolář, Jindřich Zeithamml, Milan Mölzer, Jan Kotík nebo Maďar Imre Kocsic. Podstatná pro jeho tvorbu byla i spolupráce s německými výtvarníky düsseldorfského okruhu. V souvislosti se svým odchodem se Kyncl ve své tvorbě ptá po stálých hodnotách a strukturách. Víra v univerzálnost konstruktivismu dávala Františkovi Kynclovi pevný bod a optimismus v době nejistot. Kynclovým současníkem byl například Jean Tinguely, který ve svých absurdních strojích pracuje s podobnými tématy.
Díla Františka Kyncla.
GLOSA: Výstava o Karlu Gottovi přináší více adorace než sdělení |
Při tvorbě svých soch chtěl František Kyncl docílit toho, aby struktury vyjadřovaly lidskou citlivost a charakter. Proto jeho konstrukce rostou, prolínají se, vzbuzují pocity touhy a zároveň nejistoty, jestli se struktura udrží, a vyjadřují lidskou úpornost ve snaze hledat trvalé hodnoty. Velké struktury zůstávají mnohdy nedokončené – jako například neuskutečnitelné sny.
  |
Počínaje rokem 1957 uspořádal František Kyncl téměř 50 samostatných výstav ve spolupráci s předními evropskými galeriemi.
František Kyncl Kdy: denně 10–18, 22. června - 6. srpna 2017 |
