Mimochodem, její skvělá kondice je i dobrá zpráva pro všechny kardiaky. Tato krasavice je ve vynikající formě a dokonce s ní ani nehne, když na ni při zemětřesení spadne několik stěn a nelze ji vyprostit. Antonio pak zpoza papundeklové stěny v hrozné úzkosti volá – A to nemáš ani tachykardii? (už mu to zkrátka někdo vykecal). Pak zesne sám, což je otrava, protože byl fešák. To, že nevíme, „co se děje na Lifu“, je vážně těžká ztráta, s níž se sotva lze smířit.
Aspoň že Prima neruší své Volejte věštci, kde se noc co noc střídají nefalšované ježibaby s dekolty odhalujícími povadlé poprsí. Exaltovaně krákorají, tazatele familiárně oslovují, šermují rukama s mnoha prsteny a za nimi pluje cosi ezoterického. Fellini by se radoval. Vítězí na celé čáře s psychologií, kterou by zvládl průměrný foxteriér. Jejich úspěchy vrhají jednoho do hluboké deprese nad stavem IQ českého národa, který navíc za tyto krávoviny rád zaplatí. Důvěra v Pýthie je bezmezná a přitom ony jen s průměrnou empatií vyhodnocují otázky. Když zavolá starostlivá matka, zda konečně bude mít dcera přítele, dostane orákulum podle vzoru Jděte domů, vše bude v pořádku. S radou „zlatíčko, o 17 let mladší milenec, to je boží požehnání“ také netřeba polemizovat. Všichni jsou spokojení, věštkyně, že se sypou penízky, utrápená mamina se těší na růžovou budoucnost s vnoučátky i milenec o 17 let mladší má své jisté. A hlavně diváci mají srandu zadarmo.
