Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Život v Antarktidě chce pevný režim

Česko

POD MIKROSKOPEM Víkendy nemáme, na to je čas v polárních oblastech příliš drahý, říká docent Josef Elster

Docent Josef Elster z Botanického ústavu Akademie věd v Třeboni a z Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích jezdí už přes dvacet let pracovat do polárních oblastí. Zabývá se především výzkumem řas a sinic.

* LN V únoru jste se vrátil z dvouměsíčního pobytu v Antarktidě. Přestože tam už několik let funguje česká stanice, pobýval jste letos u belgických kolegů. Proč?

Belgičané mají tým odborníků, kteří se stejně jako já s kolegy z jižních Čech zabývají řasami a sinicemi. Dlouhodobě s nimi spolupracujeme – vloni v létě se s námi zúčastnili výzkumu na Špicberkách a na základě toho jsme se domluvili, že letos někdo z našeho týmu pojede na jejich stanici v Antarktidě.

* LN Belgická základna má unikátní koncepci. Čím se liší od ostatních stanic?

Především tím, že je primárně zaměřena na vývoj nových technologií. Je financována převážně společnostmi, které pracují na vývoji a zdokonalování technologií obnovitelných zdrojů energie. Na stanici pobývalo 35 lidí, ale jen čtyři jsme se zabývali běžnými vědeckými projekty. Ostatní pracovali pro technologický výzkum. Je to výjimečný projekt, naprostá většina stanic dnes používá klasické generátory. Českou stanici navrhovali brněnští kolegové (vedoucí projektu profesor Pavel Prošek z Masarykovy univerzity a konstruktér stanice inženýr Alois Suchánek) tak, aby spotřebu zhruba ze 70 procent pokryly obnovitelné zdroje, tedy slunce a vítr. K tomu vedly hlavně ekonomické důvody, protože doprava nafty se prodraží. Cílem belgické stanice je, aby byla provozovaná jen z obnovitelných zdrojů a aby mohla být v provozu celoročně – přes zimu by fungovala bez lidské posádky, probíhala by tam různá měření a její provoz by se řídil přes satelit z Evropy.

* LN Byla pro vás letošní expedice výjimečná i v jiných ohledech?

V minulých letech jsme působili v polárních oblastech, které jsou víceméně odledněné. Naše projekty byly vždy spojené s životem řas a sinic v místech, kde se v létě nachází voda v tekutém stavu. Teď jsem měl příležitost poprvé pracovat v kontinentální Antarktidě, která je pokrytá ledovcem a průměrná teplota se v létě pohybuje kolem -10 stupňů Celsia, takže tam kapalná voda není.

* LN Znamená to, že tamní řasy a sinice žijí přímo v ledu?

Ano, řasy a sinice žijí všude, i když v odledněných oblastech pochopitelně najdeme víc druhů a ve větším množství. Z ledovce v kontinentální Antarktidě vyčnívají vrcholky hor, tzv. nunataky. Předpokládáme, že se na nich zachoval život z doby ledové. Řasy a sinice tam vytváří společenstva, kterým se říká půdní krusty. Vyskytují se v nejextrémnějších podmínkách. Tamní půdní substrát je absolutní poušť, nenajdeme tam žádné rostliny. Na substrátu se vytváří biofilm z řas a sinic, které nevyužívají vodu kapalnou, nýbrž atmosférickou, z vodní páry. Rostou při teplotě nad -6 stupňů Celsia, která panuje jen několik dní v roce. Tudíž je jejich vývoj extrémně pomalý. Na druhé straně jsou podmínky v této oblasti velice stabilní, takže mají na vývoj stovky let. Jsou to tedy velice stará společenstva.

* LN V čem přesně spočívá váš výzkum?

Jednou z otázek, kterými se zabýváme, je reakce polárních oblastí a jejich života na klimatické změny. Proto jsme na nunataky umístili osm otevřených skleníčků, ve kterých je teplota o několik stupňů vyšší než v okolním prostředí. A sledujeme, jak společenstva na tuto změnu zareagují. Ale hlavní otázka, kterou se snažíme postihnout, je evolučně biologická. Sinice jsou první fototrofní organismy, které se objevily na naší planetě před zhruba 3,5 miliardami let a změnily naši bezkyslíkatou atmosféru v kyslíkatou. Tím vytvořily prostředí pro veškerý život a v jejich genomech a biologii je zakotvená historie celé naší planety. Kromě toho zatím není jasné, zda v dobách ledových veškerý život v polárních oblastech vyhynul a pak se tam znovu vrátil, nebo zda některé druhy zalednění v Antarktidě přežily. Nevíme, zda se tam nacházejí endemické druhy, které se striktně přizpůsobily tamnímu prostředí, nebo zda to jsou organismy, jejichž spory létají kolem celého světa, a když náhodou přistanou v Antarktidě, vytvoří tam populaci.

* LN Jak na tyto otázky můžete odpovědět?

K tomu by nám měl pomoci další výzkum. Z Antarktidy jsem přivezl kolem 80 vzorků, které pro nás budou cenným studijním materiálem na řadu let. Uchováváme je zmrazené, postupně z nich izolujeme jednotlivé kmeny a zkoumáme je. V Třeboni a Českých Budějovicích se zabýváme jejich morfologií, tedy jejich vzhledem a ekofyziologickými vlastnostmi, belgičtí kolegové z Liege se specializují na sekvenování jejich DNA.

* LN Přes dvacet let jezdíte do Arktidy i do Antarktidy. Můžete porovnat, čím se tyto oblasti liší?

Jsou to dva úplně rozdílné světy. Arktida je klimaticky nestabilní, protože tam není žádný velký kontinent, protékají tam mořské proudy, které zajišťují výměnu energie mezi mírnou částí severní polokoule a Arktidou. Zároveň dochází také k výměně energie vzdušnými masami. V Antarktidě je to úplně naopak. Je tam velký kontinent a většina mořských i vzdušných proudů se kolem něj točí jako ručičky hodinek. Takže je velice izolovaná a málokdy dochází k tomu, aby tam přilétl prach se spory organismů, což je v Arktidě zcela běžné. V Antarktidě panují celkově drsnější klimatické podmínky. Zatímco v Arktidě známe 360 druhů cévnatých rostlin, v Antarktidě jen dva. Přitom existuje řada států, odkud jezdí většina vědců jen do Arktidy a o Antarktidě nemají představu, a obráceně. My naopak chceme, aby náš výzkum byl bipolární.

* LN Jak vypadá běžný den v Antarktidě? Jak třeba poznáte, kdy jít spát, když je pořád světlo?

Na stanici je striktní řád, ráno v osm je snídaně, v jednu hodinu oběd a v osm večer večeře. Není možné, aby si každý udělal režim, jak se mu zlíbí. Na české stanici se neliší ani víkendy, pořád se pracuje. Ten čas je draze zaplacený, takže nepřipadá v úvahu dát si volno.

* LN Jak se stravujete? Vaříte si sami?

Na belgické stanici mají profesionálního kuchaře, který vaří pro celou expedici, takže se chodí do společné jídelny. Na české stanici jsou skromnější poměry, takže se ve vaření střídáme. Zásoby kupujeme cestou tam v Jižní Americe. Jíme hlavně konzervy a sušené potraviny, občas upečeme chleba. Oproti tomu Belgičané si dopřávají spoustu různých chodů a čerstvé saláty, všechno si tam nechávají dovážet.

* LN Kam se ukládají odpadky?

Ve smlouvě o Antarktidě jsou přesně uvedené parametry, jak mají stanice fungovat. Ty s posádkou do 15 lidí, které nemají celoroční provoz, mohou vypouštět odpadní vody do moře. Ostatní odpad shromažďujeme a odvážíme. Větší stanice s celoročním provozem musí zachytávat i odpadní vodu do cisteren.

* LN Jak je to s hygienou?

Na české stanici máme dvě sprchy, ale belgická stanice je pořád rozestavěná a provoz sprch je omezený. Bydleli jsme ve stanech a jediná možnost hygieny spočívala v sudu s topným tělesem, do kterého se házel sníh a odkud jsme si mohli nabrat trochu teplé vody do lavoru. Stejně se vyrábí i pitná voda – ale protože sněhová voda je destilovaná, museli jsme brát hodně minerálů. Na české stanici je to s vodou složitější. Nachází se v odledněné oblasti a jediným zdrojem vody je nedaleký potok. Když je teplo a je větší průtok, voda se zakalí a je těžko použitelná, v chladnu má zase malý průtok a zamrzá. Takže musíme během průměrného průtoku načerpat co nejvíc barelů do zásoby.

* LN Pobyt v Antarktidě je po všech stránkách náročný. Podle čeho vybíráte kolegy na expedice? Musí projít nějakými fyzickými nebo psychickými testy?

Žádné testy nejsou. Vybíráme lidi, kteří mají zájem jet, a vlastní expedice pak prověří, jestli jsou schopni pobytu a práce v tak extrémním prostředí. Je pravda, že když jsem před lety pobýval tři roky v kanadské Arktidě, skoro jsem odsuzoval téměř vojenský režim, který tam panoval. Když se student provinil nějakým principiálním prohřeškem, vedoucí expedice ho upozornil, a pokud to dotyčný neakceptoval, poslal ho domů a student si musel sám zaplatit cestu.

* LN Můžete uvést příklad?

Principiálním prohřeškem je například nedodržování základních principů bezpečnosti práce. Přehnaná opatrnost je na místě. Nezodpovědnost může snadno narušit celou expedici. Pracujeme v extrémních a izolovaných podmínkách, kde každý úraz může skončit tragicky. Kdysi mi kanadský režim připadal příliš striktní, ale časem jsem pochopil, že to jinak nejde.

lidovky.cz

* Celý rozhovor a fotogalerii najdete na www.lidovky.cz/veda

***

OSOBNOST Josef Elster (* 1958) v roce 1982 vystudoval Zemědělskou fakultu VŠZ Praha v Českých Budějovicích roku 1992 získal doktorát v Botanickém ústavu Akademie věd v Praze zúčastnil se dosud 21 expedic do Arktidy a Antarktidy, první polární expedice ČSAV se zúčastnil v roce 1988 na Špicberkách strávil tři roky coby postdoktorand v kanadské Arktidě na ostrově Ellesmere v roce 1997 pracoval 6 měsíců jako vědecký stipendista v Japonském národním ústavu výzkumu polárních oblastí v Tokiu je vedoucím Centra pro algologii Botanického ústavu AV ČR v Třeboni a přednáší na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích podílel se na vzniku české polární stanice Masarykovy univerzity v Antarktidě a je zakladatelem české arktické základny Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích na Špicberkách

Autor:

FOR KIDS by měl být zážitkem pro celou rodinu, říká Monika
FOR KIDS by měl být zážitkem pro celou rodinu, říká Monika

Monika Pavlíčková (35 let) je maminkou dvou dcer, sedmileté Terezy a čtyřleté Laury, a zároveň také manažerkou obchodního týmu společnosti ABF,...