Hned nad severochilským pobřežním městem Antofagasta šplhajícím strmě k Andám se silnice zakousne do pouště. Je to poušť absolutní, v níž není stopy po sebeskromnější rostlince, všude jen písek, prach, kameny a slunečním žárem, větrem a věkem modelované kopce a skaliska. Béžová, modrošedá, zelenkavá, oranžová, záleží na hornině, a hlavně na osvětlení daném denní dobou.
Poušť Atacama, jedno z nejsušších a nejpustších míst na světě, které se od chilsko-peruánských hranic rozprostírá v délce 1000 kilometrů směrem na jih, je vzrušující podívaná. Astronomové, technici a další personál jedoucí autobusem směr hora Paranal, kde je umístěna údajně nejlepší pozemní profesionální hvězdárna na světě, se moc nevzrušují, většinou spí. Šetří síly, Evropská jižní observatoř (European Southern Observatory - ESO) je umístěna z pozorovacího hlediska geniálně - ročně tu mají 360 jasných nocí. K tomu mimořádně stabilní seeing (kvalita teleskopického obrazu hvězdy podmíněná stavem zemské atmosféry) a dokonalá tma, protože nejbližší lidská sídla jsou vzdálená více než stovku kilometrů.
Pracovníci Evropské jižní observatoře vybrali pustý kopec Cerro Paranal (2635 metrů) skvěle. Teď sem vede ze 110 kilometrů vzdálené Antofagasty hladká silnice, v devadesátých letech, kdy se velké evropské hvězdné dobrodružství chystalo, to tu prozkoumávali ještě na mulách. V roce 2001 uvedli do provozu dalekohled VLT (Very Large Telescope), který sestává ze čtyř dalekohledů, jejichž zrcadla mají každé průměr osm metrů. Spojením tří z nich by se na Měsíci dala spatřit lidská postava.
Jednotlivé dalekohledy dostaly jména v jazyce, kterým mluví chilští indiáni kmene Mapuche. Mapu znamená země a che člověk, čili tito původní obyvatelé Chile, dodnes žijící jižně od mohutné chilské řeky Bío-Bío, si říkají lidé země.
„Výborný nápad pokřtít dalekohledy indiánskými názvy vzešel od chilských školáků,“ vysvětluje český astronom Stanislav Štefl ze stelárního oddělení Astronomického ústavu AV ČR, který na Evropské jižní observatoři pracuje už šest let. Chilské děti tedy zařídily, že jeden dalekohled se jmenuje Antu (Slunce), druhý Kueyen (Měsíc), třetí Yepun (Venuše) a poslední Melipal (Jižní kříž).
Pouštní rezidence Autobus ESO z Antofagasty zastavuje v prudkém poledním žáru před kontrolním stanovištěm. Osazenstvo autobusu vystoupí, legitimuje se příjemným chilským vrátným a odchází si za svým. Vypadá to tu jako v pouštních Krkonoších, dílny, technická pracoviště, sklady, zdravotní středisko a hotel na úrovni Obří boudy.
Nad tím se tyčí hora podobná Sněžce, ovšem o 1000 metrů vyšší, na jejíž plošině se skví futuristicky vyhlížející observatoř. Stanislav Štefl po cestě autem k ní připomíná, že se tady natáčel také poslední film s Jamesem Bondem Quantum of Solace. A že Česká republika je členem ESO od počátku roku 2007.
Kopule, ve kterých jsou dalekohledy, vypadají jako obrovské mnohostranné válce. Možnost uskutečnit jejich pomocí svůj pozorovací program znamená pro astronomy z celého světa velkou výsadu, k níž není snadné se dostat.
Lidí, kteří se tu kolem pozorování a veškerého provozu aktuálně soustřeďují, je zhruba stovka. Zázemí jim poskytuje hotel Résidencia. Ale hotel není správné slovo, ta stavba spíš připomíná tajemný pohádkový prostor. Jako když se před princem rozevře skála - a tam se dějí věci. Jde totiž o konstrukci částečně skrytou v zemi, perfektně zapadající do krajiny. Drsný, robustní materiál porézním charakterem i načervenalou barvou odpovídá atacamské poušti.
Vejdete z pekelné sluneční záře a vyprahlé pouště do prostoru zapuštěného do hory a užasnete. Pod rozlehlou skleněnou kopulí o průměru třicet pět metrů, kterou sem proniká denní světlo, bují ostře zelená tropická zahrada. Pod ní se modrá bazén obklopený lehátky, nad ním je stinná recepce a kavárensky lákavá čítárna.
V sousední jídelně kuchaři ve vysokých černých čepicích servírují churasco, mariscos a další chilská jídla. Okna pokojů, zařízených v elegantním, minimalistickém stylu, vedou k Pacifiku, který je odtud vzdálen vzdušnou čarou 15 kilometrů. Tma je tu úplná, černočerně sametová, široko daleko žádný světelný smog. Vesmír má závratnou hloubku, Magellanova mračna a Mléčná dráha jsou smetanově napěněné. Na obloze září Jižní kříž.
Résidencia byla otevřena na počátku roku 2003. Jejími autory jsou renomovaní mnichovští architekti Fritz Auer a Carlo Weber, jejichž návrh zvítězil v soutěži o tento ESO hotel.
Stavba působí jako luxusní oáza, perfektně začleněná do marsovské krajiny. Ale úvahy o rozmařilosti - i když veškerá voda se sem dováží až z Antofagasty - nejsou na místě. Dlouhodobě pracovat v oblasti s tak intenzivním slunečním zářením, s vlhkostí pod deset procent, s vysokou nadmořskou výškou, uprostřed nehostinné pouště se nedá bez dobrého zázemí. A také je to samozřejmě vizitka pro Evropu - provozovat špičkové vědecké pracoviště na druhé polokouli.
***
Tma je tu úplná, černočerně sametová, široko daleko žádný světelný smog. Vesmír tu má závratnou hloubku.
Evropská věda v Jižní Americe
Suché klima, jasná obloha, ideální výhled na střed naší Galaxie - tyto podmínky vedly evropské astronomy k založení Evropské jižní observatoře (ESO) v Chile. Od roku 2001 funguje na hoře Paranal ve výšce 2635 m n. m.
„Velmi velký dalekohled“ (Very Large Telescope - VLT) složený ze čtyř dalekohledů o průměru 8,2 m. ESO má 15 členů, od roku 2007 je mezi nimi také Česká republika.
