Vrchní, prchni v neděli večer, Jak svět přichází o básníky v sobotu odpoledne, další díl za týden... Kolikrát za rok se tyhle provařené tituly vracejí do víkendových televizních programů? Otáčet je spolu se sérií o Homolkových, Císařovým pekařem a dalšími „zlatými českými klasikami“ znovu a znovu nedávalo pořádně smysl nikdy - tím míň dnes, kdy se dají koupit za pár korun na DVD v trafice. To už radši dát šanci české „ajznboňácké“ tragikomedii Ještě žiju s věšákem, plácačkou a čepicí režisérů Pavla Göbla a Romana Švejdy, která běžela v neděli večer na ČT 2. Je možná zoufale nevyrovnaná, ale aspoň čerstvá. Poprvé do televize určitě nevtančil ani Billy Elliot (páteční večer na Primě), do počtu repríz českých komedií mu však ještě zbývá rozhodně dvojciferné číslo. Příběh jedenáctiletého kluka z chudého hornického městečka, který si na svém otci místo kurzů boxu vyvzdoruje hodiny baletu, takhle na papíru vypadá jako donebevolající kýč. Že se z něj na plátně, respektive na obrazovce podařilo vytvořit věrohodný a v tom nejlepším slova smyslu dojemný film, patří k zázrakům kinematografie. A ty se dějí jen málokdy: snímky, které se pokoušejí Billyho kopírovat, končí v bahně „laskavého lidského humoru“. Jako třeba Melodie mého srdce, shodou okolností rovněž vycházející na DVD.
Na hraně ne snad kýče, ale stereotypních klišé se dnes ve zpětném zrcátku pohybuje životopisný film o Rayi Charlesovi nazvaný prostě Ray, jejž Prima nasadila na sobotní prime time. K fiktivnímu Billymu Elliotovi vlastně neměl daleko: i tady šlo o osud talentovaného umělce, jenž trpí traumatem z dětství a musí si úspěch vyvzdorovat na drsném okolí. Oscarem oceněný Jamie Foxx byl v titulní roli vynikající, hudební fanoušek se tu dozvěděl spoustu zajímavých detailů ze zákulisí showbyznysu a o nesmrtelné Charlesově muzice se není třeba rozepisovat. Problém spočívá v tom, že Ray, jen o málo mladší biografie Johnnyho Cashe Walk the Line a další životopisy slavných z poslední doby stavějí na vždycky stejné šabloně. O to větším osvěžením je Control, který o životní cestě zpěváka Joy Division Iana Curtise vypráví úplně jinak. DVD Control je od minulého týdne na pultech v edici LN.
Životopisem skutečné osoby byla i Veronica Guerin, uvedená v noci na úterý na ČT 1. Jeden z televizních emocionálních vrcholů týdne vzdal poctu novinářce, jež do irských drogových kartelů šťourala tak dlouho a tak neúnavně, až ji to stálo život. Člověk ví, jak tenhle příběh skončí, i když o skutečné Veronice Guerinové nikdy neslyšel: režisér Joel Schumacher její vraždou film odstartuje a teprve potom začne odkrývat poslední rok a půl novinářčina života. Oproti Rayovi a jeho klonům retrospektivní přístup k působivosti snímku přispívá. Pomáhá i to, že Schumacher z novinářky nedělá žádnou světici, nýbrž ženskou z masa a kostí, která chce prostě dělat dobře svoji práci. Scéna, v níž jí brunátný mafiánský „kmotr“ rozmlátí obličej, svou brutalitou překonává jakýkoliv kinokrvák, ale přitom je tu zcela nezbytná. Film by pak byl poloviční bez fenomenálního výkonu Cate Blanchettové v titulní roli. Ta své kvality opět potvrdila ve filmu Beze mě, kde hraje Boba Dylana (!). I ten si už konečně můžete koupit na DVD.
