Žižkova zbroj i mořské lastury. V Praze je k vidění část sbírky Ferdinanda Habsburského

Jablko nepadá daleko od stromu, což platí i pro císařské rodiny. Jakmile člověk začne pátrat po původu sběratelské vášně císaře Rudolfa II., nemůže minout jeho strýce Ferdinanda II. Habsburského – milovníka všeho vzácného, kuriózního a z dnešního pohledu i obskurního.

Ferdinand II. je totiž považovaný za prvního moderního muzejníka a mecenáše, když ve své kunstkomoře na rakouském zámku Ambras začal schraňovat vše od vzácných obrazů, šperků, drahých kamenů a zbrojí až k preparovaným zvířatům, korálům, lasturám, hodinovým strojkům nebo mučícím nástrojům.

Je hořící židle umění, nebo už design? Tuto otázku si pokládá výstava 5KV

A právě tomuto šlechtici, který v Česku dvacet let zastupoval svého otce císaře Ferdinanda I., je ode dneška věnovaná nová výstava ve Valdštejnské jízdárně Arcivévoda Ferdinand II. Habsburský. Uspořádala ji Národní galerie jako pokračování série, vníž představuje důležité postavy evropské historie typu Karla IV., Rudolfa II. nebo rodu Jagellonců. Mimochodem – Ferdinandovou matkou byla poslední česká princezna Anna Jagellonská, která porodila patnáct dětí. Malý Ferdinand se jí narodil uprostřed turecké invaze v roce 1529, kdy nepřátelská vojska došla až k Vídni, než je odrazil déšť a přicházející zima.

Sám Ferdinand II. měl k Česku těsný vztah nejen svým pověřením od otce, ale také zálibou v umění, vědě a architektuře (žil tu v letech 1547–1567). Středověká sídla přestavoval na renesanční paláce a podobně se zaměřil i na Pražský hrad. V něm nechal opravit vyhořelý Vladislavský sál, zadal výmalbu svatovítských varhan italskému malíři Francescu Terziovi a založil terasovité zahrady pro pěstování citrusů, fíkovníků a vavřínů.

Z jeho popudu se začal také stavět letohrádek Hvězda, jemuž tehdy šestadvacetiletý Ferdinand osobně navrhl a v lovecké oboře vyměřil půdorys ve tvaru šesticípé hvězdy. Ve slangu dobové mystiky šlo o nebeskou pevnost „Ferdinandopyrgum“ sloužící pro večírky a zábavu. Původně měl letohrádek mnohem vyšší střechu zakončenou zvonicí, která se vzpínala k nebi a dodávala stavbě éterický nádech. O dvě stě padesát let později za Josefa II. bylo po večírcích veta, Hvězda se změnila ve sklad střelného prachu a Ferdinandovu střechu nahradil fádní šestihran připomínající patronu.

Největší Ferdinandův přínos ale spočínal v mecenášství a podpoře umění a vědy. Jeho ambraská sbírka, k níž se naplno vrátil po pobytu na Pražském hradě, se stala prvním muzeem moderního střihu na světě. Skládala se z knihovny, kunstkomory a zbrojnice, pro které vyhradil samostatné budovy. Exponáty byly seřazené v otevřených skříních podle ceny a materiálu a doplňovaly je detailní popisky s ilustrovaným katalogem. Kromě nejrůznějších kuriozit – jako byly fosílie nebo roh nosorožce – obsahovaly především vzácné obrazy, knihy a rukopisy.

O jejich složení nejlépe informuje inventář pozůstalosti sepsaný po Ferdinandově smrti v roce 1596 na příkaz Rudolfa II.. Zbrojnice obsahovala 121 zbrojí císařů, knížat a vojevůdců (včetně údajné zbroje Jana Žižky), kunstkomora 3300 předmětů a knihovna na 3500 svazků a rukopisů.

Sbírka dnes už ale není kompletní. „Část zůstala na zámku, další exponáty byly převezeny do Vídně nebo se ztratily,“ říká kurátorka Blanka Kubíková. V Praze je z této kolekce k vidění okolo tří set předmětů. Že šlo o všehochuť, dokládá i dvojportrét obra Bartlmä Bona a trpaslíka Thomeleho, které si Ferdinand II. na dvoře vydržoval pro svou zábavu.