Takoví hrdinové se těší patřičnému zacházení v každé společnosti od nejútlejšího věku. Francouzi očekávají historické odebrání nejvyššího ratingu v nejbližších dnech. A tak se rozhodli, že odvrátí pozornost od svých potíží k britským.
Nejdřív si guvernér centrální banky Christian Noyer a po něm premiér i ministr financí poskuhrali, že jestli je tady někdo adeptem na odebrání nejvyššího hodnocení úvěrové spolehlivosti, není to Paříž, ale Londýn.
Jsou přece ve všem horší. Mají vyšší deficit, vyšší dluhy, horší vyhlídky na růst ekonomiky. Ano, Francouzi mají skutečně skoro ve všech měřitelných parametrech lepší skóre.
Je tady ale jeden podstatný rozdíl, Británie nemá euro, ale svou vlastní měnu. Ratingové agentury jsou zjevně přesvědčeny, že euro zhoršuje vyhlídky jihoevropských ekonomik včetně té francouzské. A nejsou samy. Jak jinak si vysvětlit, že s horším ratingem teď platíme ze státních dluhopisů nižší úroky než Paříž?
Je to ironie osudu. Francouzi si euro vymysleli a prosadili, aby je posílilo a Němce oslabilo. Ekonomicky i politicky.
Stal se pravý opak, Berlín od startu měnové unie proti Paříži podstatně zvýšil svou konkurenceschopnost. Navzdory tomu ale až do léta Francie rozhodovala a Německo platilo.
S přibývajícími důkazy o upadající hospodářské síle Paříže se ale poměry otočily. Sarkozy teď pod tlakem prosazuje sjednocování eurozóny v teutonském stylu a sílu velké Francie demonstruje dětinskými ataky na Londýn.
