K neobvyklému koníčku jej přivedl zájem o kameny - kromě křemenů a jiných minerálů ho lákalo právě zlato. „Jenže najít zarostlý kousek v šutru se mi nedařilo, a tak jsem se pokusil vyrýžovat je na potoce,“ líčí Postbiegl své zlatokopecké začátky. Poprvé drahý kov získal z písku z potoka ve Zlatých Horách, kde byl s rodiči na dovolené. Jako první rýžovací pánev mu tehdy posloužila poklice z kola dědečkova automobilu, kterou mu tajně sebral. Nyní právě tam připravuje mistrovství světa v rýžování, ale „to je úředničina“.
Rýžování zlata na tocích v tuzemsku (na těch na Moravě je mimochodem zlata jen málo) i v zahraničí se Postbiegl věnuje už pětadvacet let. „Truhlu plnou zlata ale nemám, takový divočák zase nejsem,“ směje se. Jeho úlovky prý celkem neváží víc než několik gramů a vejdou se mu do ampulky. „Kde ji doma mám, ale nepovím,“ žertuje muž, který se profesně věnuje posuzování vlivů staveb na životní prostředí a díky svému zájmu také předsedá Klubu moravskoslezských zlatokopů.
Nejhezčí zážitek si díky zlatu Postbiegl přivezl z Finska, kde se účastnil mistrovství světa v rýžování. „Natrefili jsme tam na místo s hrubým zlatem. Na dně pánve mi zůstal poměrně velký, asi půlgramový nuget,“ popsal své překvapení zlatokop, který do té doby z České republiky znal jen malé šupinky kovu.
„Je to v přírodě, je to venku a potkám se s kamarády,“ vypočítává Postbiegl důvody, proč má rýžování zlata rád. Vzápětí však s lítostí v hlase přiznává, že na výpravy za zlatými zrnky už mu nezbývá tolik času jako dřív - zarýžuje si asi třikrát do roka. Už se těší, až do terénu s rýžovacím náčiním vyrazí se svými dvěma malými dětmi.
MISTROVSTVÍ SVĚTA Zlato ze Zlatých Hor Na sedm set zlatokopů z celého světa bude od 16. do 22. srpna zápolit o titul mistra světa v rýžování zlata ve Zlatých Horách na Jesenicku. Pořadatelé již zakoupili devadesát gramů zlata, což odpovídá více než 17 tisícům milimetrových kousků kovu. Úkolem soutěžících je vyrýžovat zlatinky, které dostanou zamíchané v kbelíku písku, co nejrychleji. Mistrovské výkony se pohybují okolo 2,5 minuty.
Vydání| Tato zpráva vyšla v prvním vydání
Regionální mutace| Lidové noviny - Čechy