Když Le Grill loni v říjnu otevřeli, bylo jasné, že bude jedním ze čtyř pražských podniků, které se utkají o michelinskou hvězdu. Jestli tuhle informaci pustila do světa restaurace sama, nebo Hotel Kempinski v Hybernské, kde podnik sídlí, není jasné. Ale i když francouzský výrobce pneumatik nakonec zvolil jinak, Le Grill skutečně tak trochu michelinský je. Najdete tu přesně to komplikované, přepěstěné jídlo, ty trilogie a symfonie, poprašky a kapky a umělecké kudrlinky, které dělají onen charakteristický michelinský mišmaš.
Vezměme si třeba pokrm - ano, na jídelním lístku ho najdete s označením „symfonie“ - skládající se z marinovaných mušlí sv. Jakuba, krabích cannelloni a avokádové zmrzliny (580 Kč). Zmíněné tři ingredience najdete odděleně v různých částech čtvercového talíře: tenké plátky mušlí na omáčce aioli s červenou paprikou a lososími jikrami, čerstvé krabí maso zabalené v plátcích červené řepy, takže se podobají těstovinám cannelloni, a kopeček avokádové zmrzliny s lehce opečeným plátkem tmavého chleba (zdálo se mi, že stejně jako ostatní druhy chleba pocházel z populární dánské pekárny Mansson). Šéfkuchař nebojsa Většina z toho chutnala dobře, i když všechno dohromady to nepůsobilo tak harmonicky, jak název napovídal. Zmrzlina byla ale jasně zkažená - chutnala velmi hořce a po avokádu v ní nebylo ani stopy. V ústech mi po ní ještě dlouho zůstala odporná pachuť, z níž mi bylo na zvracení. O tom, že tahle zmrzlina byla v pořádku, by mě býval nepřesvědčil nikdo.
A že se o to pokoušeli! Když číšník přišel pro talíře, zmínila jsem se o zmrzlině a za chvíli si to k nám už mířil sám šéfkuchař Marek Fichtner. To je dlužno ocenit, říkala jsem si. Je v tom velká dávka pokory, když šéfkuchař opustí svou kuchyň a jde se osobně omluvit hostům za pokrm, který se nepovedl. Jenže podle něj nebyla omluva nutná. Pan Fichtner nám - i když velmi milým způsobem - vysvětlil, že zmrzlina se mohla zdát poněkud hořká, protože obsahovala malé množství toho nejlepšího extra panenského olivového oleje. A ten prý má „hořký ocásek“.
Nechtěla jsem se hádat, abych na sebe zbytečně nepoutala pozornost. Ráda bych se ho ale bývala zeptala, jestli ji ochutnal. Protože v mé zmrzlině, a za to ručím, nebyl žádný ocásek. Byl tam celý pes! Někdo zkrátka něco zkazil - možná že avokádo nebylo dost zralé, možná někdo do zmrzliny vylil celou láhev toho úžasného olivového oleje. Zdálo se mi od šéfkuchaře poněkud povýšené, že apriorně považoval naše chuťové pohárky za nedostatečně vyvinuté na to, abychom mohli ocenit jeho vybranou kreaci.
Chuť zkažené zmrzliny zmizela právě včas, abych si mohla vychutnat famózní hlavní chod: grilovaná prsíčka z českého kukuřičného kuřátka se šalotkou na portském víně, bramborami a fazolemi flageolet (580 Kč). Uvařit správně kuře je jednoduchý úkol jen na první pohled. Jeho maso (hlavně to bílé) se totiž rychle vysuší. Kuře (včetně kostí), které jsem dostala na stůl, bylo šťavnaté a měkoučké. Sladká omáčka se šalotkou na portském víně pěkně kontrastovala s lahodnými bramborami, které kuchař nakrojil tak, že vznikl úhledný osmažený hranolkový ježek. Čerstvé fazolky dodávaly jídlu barevnou i chuťovou svěžest.
Můj doprovod už takové štěstí neměl: polovina jeho pošírovaného filé z tmavé tresky na šafránovém risotu se středozemní zeleninkou (900 Kč) byla převařená. A zatímco soufflé z kozího sýra (290 Kč) bylo lehké a lahodné, rajčatové pyré, které ho doplňovalo, se mi zdálo dost nudné. Možná že to bylo jen těmi astronomickými cenami, ale čekala jsem víc.
Luxusní ceny, méně luxusní obsluha Například jsem čekala, že lahev s vodou bude trochu blíž než tři metry od našeho stolu, takže kdykoli nám číšník zapomněl dolít (a to bylo dost často), museli jsme vstát a lahev si donést. Také bych čekala, že při nalévání vína si obalí lahev ubrouskem, aby nekapal na ubrus. A uvítala bych, kdyby se mě někdo zeptal, kdy si budu přát kávu, a ne že ji přinesou čtvrt hodiny před zákuskem.
Jsou to samozřejmě jen detaily, po většinu naší návštěvy byla obsluha v pořádku. Když má ale restaurace na jídelním lístku svíčkovou na smetaně za 850 korun (což je asi nejdražší svíčková, s jakou jsem se dosud setkala), tak by obsluha měla být naprosto perfektní.
Interiéry restaurace navrhlo známé londýnské designové studio RPW. Se svými masivními lustry z červeného skla, neobarokními židlemi a stoly a odstupňovaným stropem je Le Grill osvěžující změnou oproti typicky usedlému designu většiny hotelových restaurací (a rozhodně nejde o něco, co by člověku vypadlo z paměti tak rychle jako lídrům jisté politické strany, kteří se na svůj zdejší pobyt ne a ne rozpomenout). Stejně jako většina z nich má ale i tato málo oken.
I kdyby vás luxusní jídla, jaká se vaří v Le Grillu, jinak moc nebrala, neměli byste si nechat ujít dezert. Zdejší zmrzlina (tři kopečky za 240 Kč) je domácí a podávají ji s velkou porcí lesních plodů. Já jsem si jako milovnice čokolády musela dát specialitu cukrářského mistra Juliuse Bernata: trilogii Valrhona (270 Kč). Skládá se z maličkého čokoládového fondantu se smetanou chantilly, pěny z bílé, mléčné a hořké čokolády a skořicové panna cotty s koňakem Hennessy. Celá ta pochoutka byla posypaná zlatými hoblinkami a praženými kakaovými boby.
Další michelinská míchanina. Za tou trilogií sem ale nejspíš přijdete znovu.
gurmánská bomba překvapivě dobré průměr nic moc raději se vyhnout Recenze je nezávislá, náklady platí výhradně redakce Lidových novin.
Le Grill Kempinski Hotel Hybernská Celkový dojem Hybernská 12, Praha 1 Tel.: 226 226 167 Jídlo www.kempinski-prague.com Obsluha Atmosféra
O autorovi| Laura Baranik recenzentka restaurací www.praguespoon.com
