Tento text se mi nepíše snadno. Jednak jím - jak brzy doložím - možná riskuji svůj holý život, druhak se v něm hned na začátku musím veřejně přiznat ke čtení Blesku, což v naší, silně intelektuálně polarizované společnosti může mít neblahý vliv na mou budoucí kariéru. Ale co naplat. V předvčerejším Blesku (který se ke mně mimochodem dostal čirou náhodou, rozhodně jsem si ho nekoupil, ať si vám ten trafikant říká, co chce) byl totiž otištěn tak pozoruhodný text, že se o něj nemohu nepodělit. Byl ukryt na straně čtyři a zněl takto: HLEDÁME DOPISOVATELE - OZVĚTE SE PRAHA (rek) Hledáme dopisovatele ke spolupráci s deníkem Blesk. Jsou pro nás důležité různé informace, ty, které dostáváme v dopisech, například se zn. Bůh jsou velmi cenné a rádi se od vás dozvíme ještě více. Policie neumí správně reagovat, proto chceme být o krok napřed. Redakce Blesku nabízí výjimečné finanční podmínky. K rychlejší a lepší komunikaci je možnost používat firemní služební telefon a počítač. Podle monitoringu médií vyšel stejný text i 22. a 24. dubna, takže Blesk tuto výzvu tiskne obden, což pozornému čtenáři musí připadat pozoruhodné. Ale ještě pozoruhodnější je text výzvy samotné - a to ne kvůli bizarní stylistice, ta je v Blesku normální. Dnes tam například psali o někom, kdo si vytvořil svoje „alte rego“. Adresátem této výzvy je totiž bezesporu jediný člověk, který je redakci neznámý, a tudíž ho může kontaktovat jen tiskem. Takto bulvární média komunikují pouze ve vážných případech, protože by to místo v novinách mohli použít na něco zajímavějšího (třeba rozhovor s kočkou Mahuleny Bočanové), a jak nás učí romány Thomase Harrise, adresátem podobně kryptického článku bývá nejobvykleji sériový vrah. Přemýšlejte sami: kdo jiný si zvolí značku „Bůh“? A koho je třeba ujišťovat o tom, že policie neumí správně reagovat a že bulvár bude o krok napřed. Tuto teorii trochu podrývá závěr textu, neboť nabízet zabijákovi firemní mobil a počítač by mohlo být ekl i bulvárnímu novináři. Ale co když se za ta léta, co nejsem u fochu, morálka v bulváru trochu uvolnila?
Neuklidnil mě ani telefonát do Blesku. Když jsem asistentce řekl, že volám kvůli této výzvě, okamžitě zpozorněla. Přepojila mě na šéfa pražské redakce. Ten mě poté, co zjistil, že nejsem Bůh, otráveně odbyl a několikrát mi zopakoval, že k tomu nemá co říci. Pražská redakce, chápete? I to je skrytá informace. Zabiják zřejmě působí v Praze. Povinností nás, seriózních médií, je teď hlavně nevyvolat paniku. Což není lehké. Chápete? Chodí mezi námi vrah! Co se stane, až tohle Poslední slovo vyjde? Sérioví vrazi s novináři nezacházejí v rukavičkách, co když mi Bůh ukousne rty, jako vrahoun Francis Dolarhyde novináři Freddymu Loundsovi v Červeném drakovi? Ale na cestu, z níž není úniku, jsem se vydal už tím, že jsem přiznal četbu Blesku, tak co už můžu ztratit. Rty, no bóže.
A ona je tu i možnost něco získat. Ne že by LN spolupracovaly se sériovými vrahy často (kolegové Kamberský a Zvěřina tak jenom vypadají), ale i jejich čtenáře by jistě články z pera tak zajímavé osobnosti zaujaly. Takže jestli je mezi čtenáři tohoto Posledního slova i Bůh, možná by ho zajímalo, že kdyby se ozval Lidovkám, dostal by mnohem lepší laptop než ty šunky, co dávají sériovým vrahům v Blesku. A k mobilu osmigigovou kartu zadarmo a neomezené esemesky. Bože, věř mi! Projednal jsem to se šéfredaktorem...
