Navzdory katastrofickým prognózám o konci hudebního průmyslu existuje jeho oblast, jež se nezdá být nějakou krizí dotčena. Muzikanti pohybující se stranou hlavního proudu, velkých zisků, a tudíž i větších investic jsou na partyzánské podmínky existence dávno zvyklí, umí se v nich pohybovat a vyhovují jim. Stranou komerčních tlaků tak vzniká hudba zcela autentická, poctivá.
Jednou z těchto „hudebních komun“ je vydavatelství Silver Rocket, jež si za dobu svého fungování vydobylo výtečné renomé -v poslední době se Silver Rocket blýskli sadou splitů, tedy desek, na nichž se vždy podílejí dva různí interpreti. Baskytarista říkající si Aran Epochal - jinak doma v další „raketové“ kapele Gnu - si vybrat rozhodně uměl. Na šest EP desek si jako hosty pozval spřízněné kapely, které někdy fungují jako zrcadlo, jindy se od sebe s Aranem Epochalem vzájemně odrážejí, konfrontují. Slyšíme tak v podstatě písničkářský projekt Unkilled Worker a jeho nervní, chrlenou znepokojivou výpověď, podobně laděný, ovšem daleko melancholičtější Paramount Styles, pražské Sporto a jejich trpký pohled Nacochatu, jemné OTK s retro zvukem kláves, zdánlivě rozjuchané Edie Sedgwick a energické Auxes. A Aran Epochal? Podobně pestrý, v písni Malej život si vystačí s dunivou basou a textem o tom, že malej život skládá se z malejch dnů, podobně minimalistická je Neklanka, v Místních borcích zvyšují již tak morbidní náladu diskotékové elektrické perkuse, Práce s dřevem je hodně temný funk.
Ve všech skladbách přitom Aran Epochal jaksi mimochodem potvrzuje, jak melodickou a nosnou může být basová linka a jak si vystačí bez pomoci dalších, zdánlivě nezbytných nástrojů.
Wollongong své album s dlouhým názvem If Elimination Must Be Condoned to Restrain Thine Ignorance We Shall Concur natočili za dvě a půl hodiny - tento údaj lze brát jako pikantní perličku, hlavně však vypovídá o přístupu muzikantů a jejich snaze o co nejméně stylizovanou výpověď. Bez jakéhokoli studiového přikrašlování tak vznikla nahrávka plná temné krásy, neveselých nálad, hlavně však náležitě natlakovaná - aniž by to byla nějaká křeč. Nemluvě o zvuku, který je pěkně ušpiněný, hutný, až cítíme jeho váhu, přesto však čitelný.
Libor Krejcar je známý též jako sochař - autor nekončící série hrozivě bílých koček. Není tedy divu, že se jimi obklopil i na koncertě, který nyní vychází na DVD. Krejcarovi Tamers of Flowers sázejí především na autentičnost, vůbec tedy nevadí, že pan kapelník své texty spíše deklamuje než zpívá. Hudba je to veskrze temná, ovšem opět bez jakékoli pózy, což platí i pro Krejcarovy surrealistické obrazy, za nimiž však cítíme konkrétní prožitek. Ostatně, říká-li, že „jenom bolest měla svoji barvu“, je tomu až moc dobře rozumět.
Jaroslav Kořán je veteránem naší ambientní scény, jeho tvorba přitom vykazuje příkladnou vyrovnanost - album Zahrada totiž nabízí nahrávky z let 1988 až 1992, které pořídil v „domácích“ podmínkách se svým bratrem Michalem a dalšími hudebníky. Slyšíme tak ztišené tóny klavíru či cella podmalované zpěvem ptáků, K Pepíkovi na zahradu je dokonce „pouhou“ nahrávkou hlasů dětí, bez jakéhokoliv dalšího hudebního vstupu, přesto funguje. Platí to i pro album Michala Kořána a jeho projekt Kora et le Mechanix a album Metropolis. Půlhodinová titulní kompozice, určená původně ke kolekci obrazů Iva Pelichovského, plyne zdánlivě nevzrušivě, až v jejím oddechování ztrácíme pojem o čase, funguje i její čtyřminutová verze.
O autorovi| JOSEF RAUVOLF, Autor je hudební publicista
