Cestující v Izraeli napadli českou posádku Travel Service. Kvůli bezpečnosti |
Lidé přestali vnímat cesty letadlem jako něco výjimečného. Koupit si letenku je pro ně podobné jako pořídit si místenku do autobusu. Tak popisuje zákaznické chování šéf obchodu Českých aerolinií Ján Tóth. I proto český dopravce zruší bezplatné občerstvení a nabídne „low-costové“ letenky.
Teplé jídlo a pití zdarma na všech linkách už je u evropských aerolinek dávno minulostí. Ale u některých dopravců mizí také drobné občerstvení – od prosince se tak stane i u ČSA. Lidé si sice můžou koupit stejné jídlo, jaké mají pasažéři v byznysové třídě, ale zdarma už nedostanou ani vodu.
ČSA také přišly s nabídkou levnějších letenek pro lidi cestující jen s příručním zavazadlem. Tradiční dopravce se tak pomalu přizpůsobuje tomu, s čím uspěly v Evropě nízkonákladové společnosti jako easyJet nebo Wizz Air.
Připravte si peněženku!
S tím pohoštěním není potíž jen na palubách letadel. Problém budete mít i v Anglii, když dostanete chuť na pořádnou polévku.
Adéla Barošová se do Anglie přestěhovala a začala zde pracovat jako průvodkyně. „Londýn se mi ze začátku moc nelíbil, nerozuměla jsem jazyku, bylo pořád škaredě i přes to že to bylo v létě. Říkala jsem si, co na tom Londýně lidi mají... A po dvou měsících jsem na to přišla, když jsem se i já sama do britského hlavního města zamilovala,“ říká.
Lidovky.cz: Existuje nějaké české jídlo, které vám v cizině chybí? Uvařil jste přátelům v zahraničí nějaké české jídlo? Jak jim chutnalo?
Polévky! Naštěstí je v Londýně česká restaurace, kde pravidelně chodíme na zelňačku nebo vývar. Angličané polévky v restauracích vaří jen v zimě, a to jen krémové zeleninové. Několikrát se nám s českou kamarádkou stalo, že jsme strávily půl hodinu chozením od jedné restaurace ke druhé, protože jsme měly hroznou chuť na pořádnou polévku, kterou ale samozřejmě nikde neměli.
Celý rozhovor čtěte ZDE.
Není známo, zda proslavené české polévky vařili i afghánským uprchlíkům v zadržovacím zařízení. Česko propustí z detenčního zařízení v Bělé-Jezové na Mladoboleslavsku afghánskou rodinu, k jejímuž přemístění do jiného zařízení vyzval české úřady Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku. Podle ministerstva vnitra nejde o reakci na rozhodnutí tohoto soudu. Pominuly důvody pro zajištění a rodina bude vyhoštěna, sdělilo v úterý ministerstvo. Článek „Podmínky jsou špatné, přemístěte rodinu jinam, nařídil Štrasburk, Česko Afghánce vyhostí“ naleznete TADY.
Vyhostit by asi nejraději chtěly podněsterské úřady pro ně tuhle nepohodlnou dvojici. Ona je Ukrajinka. On Rus, který se narodil v moldavské metropoli Kišiněvě. Smíšená rodina žijící na území nikoho je typickým produktem sovětské epochy. Dlouho vůbec neuvažovali o kariéře „hrdinů“, či „bojovníků za svobodu“. Dokonce zpočátku s ruským vlastenectvím a touhou po samostatnosti Podněstří sympatizovali. Až časem jim začalo docházet, v jak bezvýchodné situaci se takzvaná Podněsterská republika ocitla.
„Můžete mi zcela svobodně odpovídat na všechny otázky?“ zeptala jsem se raději na úvod. „No, s jistou nadějí, že české noviny tam u nás nikdo nečte,“ usmála se Aljona. Denis vypadal ustaraně. Přece jen v Tiraspolu zůstala jejich 13letá dcera a 19letý syn.
Jsou jedním z nejsledovanějších párů v Podněstří. Šéfka právního a informačního centra Apriori Aljona Marčkovová přijela s manželem Denisem do Prahy na pozvání organizace Člověk v tísni.
„Lezou nám teď do soukromí,“ vysvětluje Aljona. „Například moje máma nedávno ležela v nemocnici. Kurátor z KGB mne navštívil hned den poté, co ji hospitalizovali. A jen tak mimochodem, laskavě, se mne zeptal, zda nepotřebuji pro maminku nějaké léky. Dal najevo, že ví vše o mé matce, ačkoliv jsem to ještě nestačila říct ani nejlepším kamarádkám. Od té chvíle se s mužem o některých věcech bavíme jen v koupelně při puštěné vodě.“
Proč podněsterské KGB Marčkovovi zajímají? Snaží se říkat lidem pravdu a pomáhat jim bojovat za jejich práva. A to je v separatistické moldavské enklávě, která existuje jen díky ruským vojákům a dotacím z Moskvy, činnost velmi nebezpečná.
A na závěr tu máme jednu hádanku z našich končin. Komu asi patří kufr, v kterém bylo 21 milionů korun, 185 tisíc eur, 5 tisíc dolarů, zlato či známky?
Pro policisty to mohl být trumf prokazující předání úplatku řediteli Nemocnice Na Homolce Vladimíru Dbalému. Kvůli otiskům prstů nechali prozkoumat obsah kufru, v němž po Dbalého zadržení mimo jiné objevili miliony v korunách, eurech a dolarech. Celkem tři daktyloskopické posudky však neukázaly ani na Dbalého ani na další aktéry kauzy Homolka, od nichž měl úplatky dostat, nebo si je s nimi dělit.
Tak hezký svátek.
