Zrzka v Hollywoodu: Mé americké sebevědomé já vs. české ubohé já s 12 vodkami na žal

Když vidí poprvý Chýlkovou a Svěráka, ještě dva dny hyperventiluje. Když nezaplatí složenku, jde se za trest schválně bouchnout o roh a píše do dětského divadla v Brně, že moc děkuje za nabídku role Křečka, ale s těžkým srdcem odmítá. Co když to byla moje životní šance? Jdu to zajíst třema tabulkama čokolády, brečet, že su tlustá a randit s dalším klukem, co mě podvádí.

EL. EJ. NA . Tak mi říkaj v Jú Es Ej. Nebo taky Elena, Alina, Allana, Eileen, Helena, a vůbec. Záleží, kdo zrovna dělá ve Starbucksu. Elejna vykračuje ze svého apartmá v upnutých legínách na cvičení. Její každodenní euforie z dance fitness jí činní Bohyní Veškerejch Elesťáků Světa. Má dokonce tričko odhalující bříško a gayové ze čtvrti na ni volaj: “Nice abs, honey!” (doslovný překlad: “Krásný břišáky, Medíku”)

Elejně vlajou vlasy. Elejna si sice zatím zahrála v pár americkejch šort filmech, v divadle pro padesát lidí a jinak učí tanec a dělá jakoukoliv práci, co se namane. Elejna ale ví, že ta velká role je stoprocentně na cestě. A jestli není, tak se minimálně může chovat jako že už jí dávno má. Fejk it until jú mejk it! Elena si píše scénáře a točí filmy. Dopadá to katastroficky. Elejně je to ale fuk, páč má z toho procesu radost. Elejna chodí na nekonečný pracovní schůzky a vyjmenovává všechny jazyky, co umí, i když už je možná dávno neumí. Elena zpívá. Elena pořádá bohatýrské večírky. Elejna září.

Do Prahy přiletí Elejna. Nejdřív jí někdo řekne, že fotky břišáků na sociálních sítích jsou dost laciný, pak jí módní redaktor Elle na večírku ve Varech řekne, že vypadá jako kurva, načež první holka na tom samém večírku prohlásí, že Elejna vůbec neumí psát, ale je to i tak mírně zábavný. Načež si Elejna uvědomí, že sice v hlavě (a možná i ve třetím kole castingu) je sice krůček od hollywoodského pozlátka a hereckého nebe, ve Varech ovšem nemá jedinej film.

Snad jen ten s dvěma větama, což je snad ještě trapnější, než kdyby neměla žádnej. Elejna najednou přemýšlí, proč nešla do angažmá do Jihlavy a odmítla Křečka. Následně se ocitá na castingu, kde se červená jako když šla poprvé do Sama doma a brečela tři dny, že je na kameru hnusná. „Myslím, že můj všeobecný neúspěch zapřičiňuje, že jsem na herečku příliš inteligentní,” říká si na útěchu před tím, na co se v zrcadle ani nemůže podívat. Tak tohle už není Elejna. Tohle je stará dobrá kravka Alenka Doláková.

Elejská Elena pije fresh džusy, tři litry vody denně, miluje saláty a kouření jí příjde odporný: “Na to su příliš božsky nádherná, a tak bych rozhodně neměla brzo umírat.”

Alenka si dá ráda dvanáct vodek na žal, pak krabku, pak hambáč, pak víno, nebo co kdo koupil ve čtyři ráno, arašídy, brambůrky, vyslechne od nějaký ožralý trosky, jak je život těžkej, a další den se nesnáší za kocovinu. Eleně je hodně teplo, ale i kolečka od potu můžou bejt sexy.

Alenka je schovaná ve svetrech a šálách, páč je buřt, jen na jevišti nebo na ty dvě věty před kamerou jakoby mohla být sama sebou a to se pak dějí věci: „Plnoštíhlá Alena Doláková jakoby zaostávala za hereckými kolegy,” napíše o mě nějaká holka a pak se mnou chce kamarádit na Fejsbuku?!

Nechápu, jak mě mohl rok praktické nezaměstnanosti a konstantího žebrání o práci posílit sebevědomí víc než úspěšná (tu jednu recenzi fakt nepočítám, holko z Fejsu!) divadelní kariéra a složenky poplacené občasným natáčením.

Asi že v Americe vám každej řekne, že vám to přeje. Že má taky sny a ty se splní a ty vaše taky. Že vám přeje hezkej den a že krásný legíny a super břišáky. Asi že v Česku někomu vystřihnu kompliment a co prý po tom člověku chci? A nejsem trochu naivní, že jsem odjela do Ameriky? A proč jsem pořád tak veselá?

Elejna mě naučila se milovat bez práce, bez peněz, samotnou v bytě, tisíce kilometrů od rodičů, a dlouholetých přátel. Elejna se netrápí, co kdo říká, nebo nějakým klukem, co si nemůže pomoct, prostě miluje ženy, nebo je nesnáší nebo co já vím, jak to bylo s jeho matkou, a co na to jeho podvědomí. Elejna je vysoce inteligentní, hrdá, nelogicky sebevědomá postava, která píše pro Lidovky.cz, píše scénáře, vystupuje v legendárním Comedy Store jako stand up komik, chodí na castingy a připadá si, že s úsměvem na tváři zvládne úplně všechno na světě.

Nevím, proč mi to nešlo v Česku. Asi, že mi doma říkali, že mám bejt hodná, skromná holka a já byla příliš poslušná. Nebo jsem prostě potřebovala chvíli bojovat sama za sebe, abych si uvědomila, že je za co. Teď jsem šťastná, že jsem poslechla svý srdce, co mi řeklo, že mám odjet. A vysvětluju teda té malé Alence Dolákové, že může klidně zůstat někde na baru na Moravě a rozpustit se do piva. Elejnu už mi nikdo nikdo neodpáře! Komentujte si ji jak chcete. Já jdu se sebevědomím Meryl Streep doufat, že dostanu dvě věty ve filmu do Varů. Nebo na Hollywoodskou premiéru. Anebo dál spokojeně chodit na castingy a učit tanec ve West Hollywoodu. Dyť je to fuk. Hlavně, že už je ze mě Alena Doláková.