BAGDÁD/PRAHA Kdysi ceněný spojenec Američanů v Iráku se pomalu ale jistě přidává na stranu Al Kajdy. Stojí za tím tytéž letité spory muslimských odnoží – sunnitů a šíitů –, které před čtyřmi lety donutily irácké sunnity přijmout pragmatické rozhodnutí a přidat se na stranu amerických jednotek.
Sunnité, ač v Iráku menšina, byli u moci za dob vlády Saddáma Husajna, rovněž sunnity, který se s šíity moc nemazlil (když například v roce 1991 potlačoval šíitské povstání, jeho armáda povraždila desítky tisíc lidí).
Po svržení diktátora se situace obrátila. Ze sunnitů se rázem stali pronásledovaní „utlačovatelé“. Násilí vyvrcholilo v roce 2006 a právě tehdy se sunnité odhodlali k odporu. Vzniklo tzv. Hnutí probuzení, jehož cílem bylo bránit sunnitskou menšinu. Postupně začalo spolupracovat s Američany, kteří jeho válečníky cvičili, vyzbrojovali, a dokonce i platili.
Američanům se povedlo i něco víc – znovu dostat sunnity do vládních úřadů, armády atd. Problém nastal, když se Američané ze země stáhli. Sunnité se pomalu, ale jistě začali z úřadů a ozbrojených složek vytrácet a přidávají se na stranu rebelů, hlavně Al Kajdy – ať už dobrovolně, nebo z nejistoty či přímo ze strachu. Podle deníku The New York Times se dokonce nedá vyloučit ani to, že k nepříteli potajmu přešli i ti, kteří jsou stále ještě ve státních úřadech.
Důležité je v té souvislosti připomenout ještě jednu věc, a sice letošní jarní parlamentní volby. Hnutí probuzení, které sdružuje na 90 tisíc sunnitů, si od nich hodně slibovalo, ale naprosto v nich vyhořelo. Stát tak dál většinově ovládají šíité, což sunnity frustruje – tvrdí, že cílem šíitů je zničit sunnity, a proto se dávají naverbovat Al Kajdou a bojují proti vládě.
Snadné sousto „V podstatě jde o to, že sunnité nevědí, co je čeká, co má s nimi vlastně vláda v úmyslu,“ citoval deník The New York Times Nathuma Džubúrího, někdejšího šéfa Hnutí probuzení v provincii Salahudín na severu Iráku. Podle něj jsou jsou zkrátka sunnité v dvojích kleštích – vláda se jich po odchodu Američanů zbavuje a těm, kteří v úřadech zůstávají, vyhrožuje Al Kajda. „Sunnité mají jen dvě možnosti: buď zůstanou na straně vlády, což jim může zkomplikovat život, nebo se minimálně potajmu přidají k Al Kajdě,“ tvrdí Džubúrí.
Situace se prý zvlášť vyostřila v uplynulých čtyřech měsících. Vláda jednak sunnitskému hnutí zkonfiskovala zbraně s tím, že jeho členové nemají „řádné zbrojní průkazy“, a řadu sunnitských důstojníků v armádě zbavila hodností s tím, že si je nezaslouží. V tutéž dobu za nimi přišla Al Kajda s nabídkou vyššího žoldu a ochranou před šíity (Al Kajda je sunnitská, pozn. red.).
„Řada těch, kteří patřili k Hnutí probuzení, toho dnes lituje,“ citoval list The New York Times muže z Bákuby, který si nepřál být jmenován, ale který sám sebe označil za člena Al Kajdy. „Udělali chybu, když se dali na stranu okupantů, ale teď se vracejí k Al Kajdě. Jejich počet každý den roste,“ dodal.
Jeho slova potvrzují obavy, které mají například nadřízení sunnitů z Hnutí probuzení u policie. „Neřeknou nám, když někde zahlédnou lidi z Al Kajdy,“ tvrdí například policejní velitel z Bákuby Tárik Asáwí.
A jeho kolega Mutána Tamíní k tomu dodal: „Potřebují, aby se za ně vláda postavila. Když za nimi nestojí, stávají se snadným soustem pro teroristy.“
***
HNUTÍ PROBUZENÍ
* Vzniklo v irácké provincii Anbar v roce 2006, v době vrcholícího násilí. Sdružuje v Iráku menšinové sunnity, kteří byli u moci za dob Saddáma Husajna, ale po jeho pádu se stali terčem útoků šíitské většiny.
* Sunnitští kmenoví lídři se rozhodli, že přestanou bojovat proti Američanům a budou s nimi naopak spolupracovat. Šlo o čistě pragmatické rozhodnutí, pro Američany bylo nicméně hnutí cenným spojencem. Tak cenným, že jeho bojovníky dokonce vypláceli – každému nabízeli žold zhruba 300 dolarů měsíčně.
* Hnutí sdružující asi 90 tisíc lidí kandidovalo letos na jaře v parlamentních volbách, ale naprosto pohořelo.
