Ve velkém se silně páchnoucí nádobky rozmisťují na Pardubicku, Litoměřicku, Kladensku, Roudnicku a v dalších oblastech. „Zkoušejí se hlavně nové přípravky. Jsou to pachy velkých predátorů, lidských exkrementů nebo různé chemicky vyrobené odpudivé pachy,“ popsal šéf Českomoravské myslivecké jednoty Jaroslav Kostečka.
Zvířata si na nezvyklé pachy zvyknou Jeden z projektů běží na Litoměřicku. Tam myslivci testují, jaký pach zvěř spolehlivě odradí. „Spojili se tam uživatelé honiteb a podél dálnice zkouší několik přípravků a výsledky jsou zatím docela uspokojující,“ tvrdí Kostečka. „Nemůžeme samozřejmě říci, že to funguje stoprocentně, ale testují se úplně nové přípravky a jejich úspěšnost je opravdu vysoká,“ dodal Kostečka.
Jediný problém, který myslivci s pachovými zradidly mají, je, že zvířata si na nezvyklé pachy časem zvyknou. „Jsou to spíše divočáci. Ti jsou neohrožení a velmi chytří,“ řekl Vladimír Moravec předseda Okresního mysliveckého spolku Kladno. Spektrum pachů proto myslivci musí neustále měnit, aby si je zvěř nestačila zapamatovat. „My pachové ohradníky zejména s pachem lidského potu dáváme kolem kukuřičných polí. Dalo by se říci, že ze začátku je ochrana pole téměř stoprocentní,“ tvrdí Moravec.
Myslivci brání zvěři přecházet silnice na nebezpečných a nepřehledných úsecích ještě speciálními skly. Ta ale zaplaší zvěř jen v noci, když se od nich odráží světlo od reflektorů projíždějících aut. Navíc jsou skla a jejich nainstalování velmi drahé. Jeden kilometr odrazových skel kolem silnice stojí asi osmdesát tisíc korun. Pachové zradidlo je podstatně levnější, ale zase vyprchává. „Musí se to obnovovat. Pro zvěř to silně zapáchá asi čtrnáct dní,“ popsal Moravec. Myslivci doufají, že jim s rozmisťováním smrdutých nádobek finančně pomohou pojišťovny. „Chceme je oslovit, aby se na tom podílely. Tím, že se sníží střety aut se zvěří, jim odpadnou vysoké náklady na pojistné události. Mnohonásobně ušetří,“ řekl nedávno jednatel Okresního mysliveckého spolku Pardubice Josef Kurča.
