V kauze kyrgyzských vodních elektráren vůbec nejde o jednu konkrétní tuzemskou firmu a její zakázky, ale o přístup státu a jeho reprezentantů k lidem, kteří se tváří jako legitimní byznysmeni.
Pokud si pan Michael Smelík myslí, že někoho přesvědčí řečmi o tom, že jeho firmy postavily nějaké vodní elektrárny, ale neřekne kde a které, případně tvrdí, že peníze na zaplacení zakázky sežene z legitimních zdrojů, ale neprozradí jakých, ale zaručeně legitimních, pak se mýlí.
ZVĚŘINA: Jménem propadlých. Koalice je disciplína, která se lidostarcům nepovedla |
Pokud někdo pana Smelíka řídí, měl by ho spíš schovávat než ukazovat na veřejnosti, působí totiž jako osoba, která netuší, jak legitimní byznys vypadá. V legitimním podnikání totiž nemusíte tajit a netajíte své partnery, nepodvádíte s referencemi a nestydíte se za své finanční zdroje.
Naopak se těmito fakty se chlubíte, protože vám to dodává na důvěryhodnosti. Po mediálních výstupech pana Smelíka si může leckdo myslet, že se jeho firmy specializují třeba na praní špinavých peněz, to se totiž též děje přes ty nejznámější peněžní ústavy. Věnujme se největší ostudě – chování ministerstva a prezidentské kanceláře.
Proč měl ČEZ potřebu se od firmy Liglass distancovat? Aby neutrpěla jeho pověst. Ale potřebuje něco podobného Hrad? Nikoli, zde už není co pokazit.
