Ano, první je z ledna 2013, ta druhá je ze čtvrtka. A přitom očividný rozdíl mezi kondicí Miloše Zemana z doby před více než čtyřmi roky a dneškem je dramatický natolik, že musel Hrad vydat oficiální prohlášení, aby dementoval spekulace o operaci prezidentovy nohy.
Miloš Zeman byl nemocný, i když se funkce ujímal, špatně chodil, bodyguardi jej museli podpírat, vrávoral, klopýtal, ale začasté to bylo podáváno jako chvilková indispozice. Nyní Zeman znovu kandiduje, chodí mnohem hůř, na návštěvách ciziny jej musí vozit na vozíčku a sám bez podpory okolí neudělá víc než pár kroků. Veřejnost by měla být informována o dost zevrubněji o zdraví člověka, který chce být hlavou státu, než jen sedmiřádkovou obecnou deklarací. Zvlášť podepsal-li ji pan Holcát, lékař, který druhdy hájil prezidentovu konzumaci alkoholu (šest skleniček vína a tři panáky kořalky denně) jako přiměřenou. Ten pán není moc důvěryhodný.
Prezidentova pohublost a bledost nepůsobí dvakrát povzbudivě, hladinu cukru prý lékaři stabilizovali, ale co ledviny pana Zemana (podrobil se operaci v roce 2008, trpěl opakovanými kolikami), o těch nevíme nic. Stejně jako nevíme nic o současných „normálních“ dávkách alkoholu, jež hlava státu konzumuje.
Prezident sice není v našem ústavním systému hlavní postavou, ale jednou je vrchním velitelem armády a na jeho bedrech leží i další odpovědnost. Proto má veřejnost nárok znát podrobněji zdravotní kondici každého, kdo se o úřad uchází. Existuje i spousta diagnóz, které mohou v posledku ovlivnit duševní výkonnost nemocného.
