A aby schvalování a podpora invaze cizích armád na naše území nebyla jen implicitní, dodává, že bez přítomnosti bratrských vojsk jsme mohli v Československu skončit zadlužení jako Jugoslávie, Polsko či Rumunsko a díky armádám „bratrů“ se nám vyhnula občanská válka (Jugoslávie) i krvavý převrat (Rumunsko). Tyto vývody jsou čistými funkcionářskými fantaziemi a podobně irelevantních tvrzení lze zkonstruovat mnoho. Třeba: zásluhou invaze se našemu území vyhýbaly ničivé záplavy, ty přišly až v době restaurovaného kapitalismu a po odchodu okupantů. Zkrátka dialektik z ÚV KSČ si plete koincidenci s korelací.
Že všichni komunisti nejsou stejní? Ano, třeba Jiří Dolejš se desetiletí snaží reprezentovat přemýšlivější a alespoň o trochu citlivější komunistické myšlenky. Výsledkem je, že ve straně nemá významný vliv.
Proč se komunisté – 50 let po událostech, které jejich stranu odcizily tomuto národu – nechtějí podívat pravdě do očí? Těžko říci, rychlá a jednoduchá odpověď zní: dělají to za peníze. Možná ano, tupá a neochvějná obhajoba moskevské politiky a její imperiální expanze, která s komunistickými myšlenkami nijak nesouvisí, tomu nasvědčuje. Vezměme v úvahu, že jako agentura cizích mocností strana funguje dlouho, svého času obhajovala i pakt Molotov–Ribbentrop, i když se před ním tvářili jako antifašisté. Strana v loňských volbách utrpěla největší porážku ve svých dějinách, chová se nacionalisticky, ale zároveň hájí okupaci vlastní země. Možná je to jen neochota reflektovat realitu: vždy jsme byli s Moskvou, jinak to neumíme a budeme s ní i proti vlastnímu národu.
