Naprosto souhlasím. Za prvé si pamatuji, jak v devadesátých letech lékárníci brečeli, že všichni zkrachují - a čísla ukazují nárůst počtu lékáren o 150 %. Za druhé, recept vystavuje (předpokládám) kvalifikovaný lékař na základě provedené diagnózy, takže proč by ho nemohl dostat pacient bez další konzultace v lékárně? No právě pro ty prachy, samozřejmě. Zábavné je, že zatímco léky bez předpisu si můžete objednat a nechat poslat bez problémů a nikdo nepátrá, jsou-li pro vás vhodné (no, už jste je danému dealerovi zaplatili, že) u receptu to možné není. Lékárna vám totiž ve většině případů nabídne náhradu, za kterou má větší marži...

Do lékárny se nechodí jen s receptem, ale i pro volně prodejné léky a přípravky a tam je rada a pomoc lékárníka optavdu dobrá.

A jaký význam pro pro 80 ti letého důchodce 20 minutová cesta autem ? Proč to není hromadnou dopravou.

Pokrok dospěl již tak daleko, že v řadě obcí jezdí veřejná (autobusová) doprava zajisté zcela pravidelně. Jednou o vánocích a podruhé o velikonocích. Osmdesátiletý důchodce se mnohdy neopakuje jako vy (pro pro). Jen se mu třeba třese ruka. Když vám pámbu dá, také se třeba 80 roků dožijete. Dívejte se kolem sebe, že padesátníků umírá daleko víc než osmdesátníků. Modlete se, aby vám to taky vyšlo. Pokud jde o rady lékárníka, mnohdy stojí za pultem pracovní síla, která o požadovaném léku ví i mnohem méně než ten, komu je předepsán. A chce-li někdo lék bez předpisu, nabeton nabídne to nejdražší, co tam mají.

Lékárny jsou místem, které každého pacienta/zákazníka přesvědčí o tom, co je to organizovaná loupež. Lék, za který jste před dvěma roky dali 30 korun, dnes dostanete při troše štěstí za 60 nebo 70 korun. Rád uvádím příkladem vodičku na parodontózní zuby. Kdysi stála láhev o obsahu 3 dl 15 korun. Dnes vám prodají lahvičku 1 dl za Kč 65. Vzpomeňte si, za kolik jste před pár roky koupili jeden blistr acylpyrinu či jiného aspirinového léku, a podívejte se kolik stojí dnes. Prý koncerny mají vysoké náklady při vývoji nových léků. Já tvrdím, že jsou to ještě větší loupežníci než výrobci zbraní. A počty lékáren? Nesleduji až tak moc, co stojí na firemním štítu, ale oproti dřívějšku je u nás ve městě lékáren aspoň dvojnásobek. A mohou-li v tom počtu existovat, tak se asi uživí. Kolik platí té hezké slečně za pultem, ovšem nevím.

Jó pane, já taky pamatuju brambory za 2 kačky a docela nedávno ještě za 8.

Krize ve zdravotnictví se demaskuje. Nejenom lékárnice umřela a občané- voliči nemají lékárnu. Mohli bychom tam dosadit praktického lékaře pro dospělé, praktického lékaře pro děti a dorost a vůbec již nemluvím o specialistech ve městech nad 10 tis obyvatel. Dlouhé čekací lhůty, přetížení ještě žijících důchodců, kteří pracují ve zdravotnictví, nedodržování zákoníku práce v nemocnicích atd. atd. Máme, co jsme chtěli. Personálně zdevastované a podfinancované zdravotnictví se nám ukazuje v plné nahotě. Politici lžou, my těm lžím věříme- že za peníze na Fabii lze jezdit v Mercedesu. A bude hůře.

Je toho prostě najednou nějak moc. A ještě k tomu začínají padat ty mosty, celé ulice domů jsou vybydlené a po tisícovkách kilometrů silnic lze jezdit jen s rizikem, že si zničíte tlumiče. A přitom to tzv. vnitřní zadlužení bylo předmětem kritiky dědictví z minulého režimu. Letos to bude 30 roků od převratu 1989. Třicet roků také dělilo konec války 1945 od roku 1975, kdy se na všechno jen nadávalo. Kde je ta změna, kam se poděly ty peníze, které jsme díky změně hospodářského kursu vyprodukovali? Na účtech dost malé skupiny lidí. A vo tom to je!