Jan Hamáček má spoustu dobrých důvodů, proč Jiřího Paroubka podpořit. Strana obhajuje v říjnu třináct senátorských křesel a musí očekávat katastrofu. Nemá osobnosti a v Ostravě, kde by měl Paroubek kandidovat, je strana doslova na huntě. Navíc nestraník v pozici možného senátora je přece jen méně nebezpečný než spolustraník. V případě nezdaru bude Janu Hamáčkovi neúspěch tohoto kandidáta vyčítat málokdo, a navíc tam momentálně není nikdo schopen postavit nikoho lepšího. A probojuje-li se Jiří Paroubek do Senátu? Pak očekávatelně vstoupí do senátorského klubu strany a dosavadnímu předsedovi Štěchovi zmrzne úsměv. Jiří Paroubek se sice vrací do politiky jakoby zvenčí, ale řemeslo nezapomněl a instinkty neztratil, takže bude sociálnědemokratickou senátorskou sestavu výkonnostně převyšovat. Minimálně může Janu Hamáčkovi pomoci při pacifikaci odbojných senátorů.
Hamáček navrhne ČSSD schválit kandidaturu Paroubka do Senátu |
Další signál dovnitř strany můžeme vyjádřit čínským veršem „ať rozkvétá sto květů, ať spolu soupeří sto škol“. Pod tímhle heslem chtěli čínští komunisté v polovině 50. let uvolnit poměry ve státě a ukázat otevřenost. Sociální demokracie otevřenost ukázat potřebuje, protože působí poněkud zmrtvěle. Poslanecký klub je sbírkou jedinců převážně velmi úzce navázaných na minulou garnituru. A tento dojem potřebuje Jan Hamáček změnit, případný Paroubkův úspěch podpoří i jiné nestraníky. I ČSSD s Bohuslavem Sobotkou v čele se pokoušela otevírat nestraníkům, ale nedařilo se jí.
Zásadní bude, jak strana vstřebá podzimní volební výsledek; pokud se s ním nesmíří, může to znamenat i konec vládní koalice (kterou stále ještě ani nemáme). A Paroubek senátorem? Komu by se nestýskalo po té „skromnosti“: Podívejte se, nevím, jestli se mohu přirovnat k fotbalistovi Ronaldovi, ale nikdo nic podobného jako já nedokázal?
