Elitní strana s méně než dvěma tisíci členy zaznamenává slušné výsledky především v Praze. Na venkově je v konfliktu už i se svými straníky. Příkladem budiž únorová výměna názorů mezi soukromým zemědělcem Danielem Pitkem (což byl lídr strany v posledních krajských volbách), ten se jako straník ohradil proti tomu, co předvádí pražská marxistická úderka. Byl ovšem okřiknut s tím, že on o ničem nerozhoduje. Jen stěží to nevnímat jako vzkaz všem liberálům mezi členy strany a samozřejmě i voličům. Těžko si představovat, že škrtnutím tří slov z programu získá strana přitažlivost, když zároveň vyhání a odpuzuje přirozené lídry, kteří nejsou ani profesně, ani finančně vázáni na pražské zelené hipstery.
Strana zelených pod vedením Matěje Stropnického momentálně nejvíc připomíná komunisty, ty staré směšné pokrytce, kteří se také formálně hlásí k demokracii. Ale chodí plakat na hrob Klementa Gottwalda a každý rok 1. máje a 7. listopadu nostalgicky vzpomínají na to, jaké to bylo báječné, když mohli zavřít každého třeba za to, že nepracoval.
A vymezování se vůči ostatním stranám též zrovna ideálně nevyznívá. Matěj Stropnický při spolupráci s ANO a ČSSD na pražském magistrátu dokázal, že mu rozhodně není cizí politické kšeftování. Spor, který pan Stropnický pro voliče sám deklaruje, tedy „morální dilema dát hlas Kalouskovi“, nemusí vůbec jednoznačně dopadnout v neprospěch TOP 09, obzvlášť v hlavním městě.
